Vyrukovat v březnu na hříbky je pro les urážka. To jistě dobře věděl i profesor Jaroslav Vodrážka. Tak zkusme hádat. Kolem hub našlapuje jako zkušený houbař, ale houbař to není. Má hůl jako pocestný, ale ani jen tak ledajaký pocestný to není. Má pušku přes rameno a loveckou brašnu, není to však ani myslivec. Má vousy jako senior v době covidové karantény, ale ani zanedbaný důchodce to není. Má fajfku a širák ozdobený haluzí jako sám Krakonoš ... a je to Krakonoš! Alespoň podle autora volného grafického listu signovaného v roce 1971 s přípiskem „Vodrážka Krakonoš" na rubu vlevo dole. Rodilý Pražák Jaroslav Vodrážka (29. listopadu 1894 Praha - 9. května 1984 Praha) malíř, grafik, ilustrátor, typograf, pedagog a spisovatel, žák Františka Kysely na Střední uměleckoprůmyslové škole a Maxe Švabinského na Akademii žil jako učitel po přeložení z Táborského gymnázia řadu let až do osudného roku 1939 v Martině na Slovensku. Vliv tamního folkloru je vepsán i do četných portrétů nejvyššího pantáty na Krkonoších, zdobících několik knižních značek krkonošských horáků.
Vodrážkův březnový
Mezi sběrateli exlibris má jméno Vodrážka zvuk už pro odvahu v použití různých grafických technik a tiskařské novátorství. Uvedený lept vytištěný ze zinkové destičky je však v podstatě klasická metoda, adekvátní k zobrazení historického ducha hor. S dílem všestranného umělce Jaroslava Vodrážky mnohokrát vystavovaným nejen v tehdejším Československu na členských přehlídkách Sdružení českých umělců grafiků Hollar nebo Umělecké besedy, ale i v cizině se lze setkat v řadě věhlasných tuzemských galerií. A když už kotvíme ve sběratelských vodách nelze pominout méně známou aktivitu, o níž někdy nemají tušení ani dlouholetí sběratelé notafilií. V letech 1964 - 1974 podal pan profesor několik nerealizovaných návrhů na nová papírová platidla. Za oceněnou bankovku v hodnotě 500 Kčs z roku 1974 s námětem Slovenského národního povstání získal peněžitou odměnu.
Nepublikováno