Většina šťastných normálních lidí nemá o Schlaraffii, recesistickém spolku bláznů, šašků a kašparů, byť i někdy s vysokoškolským vzděláním ani potuchy. Hrstka šťastlivců o nich ví téměř všecko. Mezi oběma krajními extrémy se zmítá množina nešťastných jedinců, kterým je všecko jedno a my sběratelé. Šťastní, když se nám podaří získat nový přírůstek do sbírky a nešťastní, když se nedaří ho zařadit. Odznaky s vyobrazením sovy patří k těm zapeklitějším. Pro milovníky Schlaraffie je většinou věc jasná. Sova, konkrétně ta ze všech největší je erbovním ptákem spolku. Sedící, stojící, v letu nebo jen výrazná výří hlava, realisticky pojatá či v symbolické zkratce se na odznacích, dekoracích a medailích kolujících mezi šlarafy po celém světě tisíce vyskytuje téměř pravidelně.
Není každá sova z erbu šlarafova
Ale ouha! Sova je také všeobecný symbol moudrosti a k té se hlásí i kdejaký blb. Užívají ho nejen vysoké školy, akademické spolky, vydavatelství knih, skauti a vyznavači woodcraftu, ale i divocí trampové a osadníci nebo myslivci. Moderní rozlišovací placky se sovičkou mají už i caparti v mateřské škole. Chudák sběratel odznaků nemající ani vznešený cizojazyčný „terminus technicus" jako kolegové numismatici, faleristi, filatelisti, filumenisti, filokartisti, notafilisti, a co já vím, jak se všechna ta sběratelská cháska jmenuje či koho zdobí jaké hobby, abych kráčel s duchem doby, si navíc ještě musí lámat hlavu taky s nočními ptáky. Ilustrační tablo je rovněž pěkná ptákovina. Ze shromážděných odznaků nepatří Schlaraffii ani jeden.
Nepublikováno