Freiheit

Pokus o, byť neúplný, soupis členů pánského apolitického spolku Schlaraffia[1] s příkladnou národnostní, ekonomickou a náboženskou tolerancí, působícího v letech 1928 - 1938 ve Vrchlabí, volně navazuje na podobně tematicky zaměřený článek téhož autora, zveřejněný ve Sborníku příspěvků k 85. narozeninám Antonína Justa, vydaném v Trutnově roku 2006, věnující se pobočce zmíněného spolku v Trutnově s názvem Gigantea[2]. Tam lze také nalézt základní údaje o Schlaraffii založené v Praze v roce 1859 a sdružující bezúhonné muže se zájmem o rozvíjení přátelství, humoru a umění. Spolek vyvíjející i v současnosti činnost v mnoha zemích světa, nebyl již v Československu po II. světové válce obnoven. O jeho rozpuštění se postaral nacistický režim Třetí říše krátce po nástupu Hitlera k moci. Na českém území pak hned při zabrání Sudet v roce 1938 a následně i v Protektorátu.

(Tomu předcházelo tvrdým nacionálním tlakem Henleinovy SdP nesporně ovlivněné a členstvem „dobrovolně" odhlasované odštěpení vrchlabské pobočky od pražského centra již 14. 4. 1938. Se souhlasem Sudetoněmeckého úřadu pro národní organizace se sídlem v Praze měla být veškerá spolková činnost převedena do vznikající Sudetoněmecké kulturní společnosti. První nepříjemné setkání s norimberskými zákony, oficiální rasistickou doktrínou nových vládců, pocítila sotva pár týdnů po záboru pohraničí šestičlenná likvidační komise spolku. Jeden z jejích členů byl okresním hejtmanstvím na základě policejního příkazu vyřazen jako politicky nespolehlivý jen proto, že jeho manželka měla židovské předky. Není bez zajímavosti, že při závěrečné účetní bilanci této komise k 30. 11. 1938 byl po sečtení všech aktiv a pasiv spolkového hospodaření kapitálový zůstatek ve výši 27 781,60 Kč věnován na tzv. „zimní pomoc").[3]

Cílenou likvidaci písemného materiálu ve většině českých archivních fondů však mají na svědomí až horliví přisluhovači následné totality komunistické, poté, co vládnoucí strana vydala oficiální zákaz zveřejňovat jakékoliv informace nejen o svobodných zednářích, ale také o Schlaraffii.[4]

Písemných dokladů o pobočce Schlaraffie ve Vrchlabí se zachovalo snad ještě méně než o té trutnovské. V tamějším Krkonošském muzeu je naštěstí deponováno alespoň několik autentických trojrozměrných artefaktů, jako je šerpa[5] syna zakladatele výroby automobilů ve Vrchlabí, podnikatele Josefa Petery s anonymní čapkou[6], několik ceremoniálních rytířských mečů, z nichž nejhezčí je meč[7] dalšího váženého šlarafa, záložního kapitána Edwina Gerharda Osmana a řádka spolkových dekorací - vyznamenání a odznaků[8]. Ze spolkových ročenek autorovy soukromé sbírky[9] lze vedle seznamu členů vyčíst alespoň následující kusé údaje: Pobočka s mírně pozměněným německým jménem Vrchlabí nazvaná Hohenelba byla z iniciativy a pod patronací pobočky Gigantea z Trutnova založena 30. 4. 1928. Propagátorem této myšlenky byl s největší pravděpodobností první doložený vrchlabský šlaraf, textilní podnikatel a veřejně i společensky aktivní dědic jedné z vrchlabských továren Willibald Jerie (*16. 2. 1877 - + 14. 10. 1926)[10], dlouholetý člen pobočky v Trutnově. Se spolkovým jménem „Mephisto von der Schmiere" byl zvolen vrchním šlarafem již v době jejího založení v roce 1910[11]. Je celkem pochopitelné, že právě jemu, který byl 27 let vůdčí osobností vrchlabského ochotnického spolku s bohatou tradicí,[12] byla teatrální činnost Schlaraffie s honosnými tituly, maškarním vyšňořením a hravými ceremoniály, zvlášť blízká. Založení pobočky Hohenelba se sice nedožil, ale není třeba velkého detektivního nadání, aby se v názvu spolkového domu Mephistoburg nedal odhalit úmysl, složit mu tak trvalou poklonu. Dům čp. 696 v tehdejší Watzelstrasse[13], dnešní ulici P. J. Šafaříka, vystavěl spolek na pozemkové parcele 489/2 podle plánů[14] svého člena, architekta Hartwiga Rohma, na základě stavebního povolení ze dne 14. června 1928, vlastními náklady za cenu značného zadlužení[15], které v době jeho zániku v roce 1938 nebylo ještě zcela splaceno. V něm po celou dobu svého trvání hostil vrchlabské šlarafy nastrojené do spolkových barev - zelené, žluté a černé - pravidelně od října do dubna každý čtvrteční večer od 20.30 hod. Během desetileté existence vrchlabské pobočky spolku Schlaraffia se tam postupně vystřídali, bez nároků na úplnost, následující pánové, uvádění pro přehlednost bez měnících se spolkových funkcí a titulů, pouze se spolkovým jménem v originálním znění.

[1]http//www.schlaraffia.org.

[2] Antonín TICHÝ, Gigantea - trutnovská pobočka spolku Schlaraffia. Členská základna, in: Sborník příspěvků k 85 narozeninám Antonína Justa, Trutnov 2006, s. 137 - 144. Otištěný bohužel s fatální chybou ve spolkovém datování, přejatou od jiných badatelů, za kterou se čtenářům kajícně omlouvám. Rok založení spolku v Praze 1859 je rokem 0! Trutnovská pobočka byla založena a. U. 51 to znamená v roce 1910! A to i přes to, že zaregistrována byla doloženě již v předcházejícím roce 1909.

[3] Státní okresní archiv Trutnov, fond Okresní úřad Vrchlabí, inv. č. 839, karton 428, sig.18/169, likvidace spolku Schlaraffia - za laskavé kolegiální upozornění děkuji panu Miloslavu Bartošovi. Za pomoc při orientaci v archivních fondech a zvládnutí nástrah německého jazyka většiny archivních materiálů patří dík pánům Güntru Fiedlerovi, Luďku Jiráskovi, Romanu Reilovi a v neposlední řadě Zdeňku Šubrtovi. Zmiňovaná "zimní pomoc" (Winterhilfswerk, WHW) vznikla v Německu na začátku 30. let 20. stol. v době hospodářské krize za účelem materiální pomoci chudým obyvatelům. Po nástupu nacistů k moci se WHW od 13. září 1933 stala veřejně prospěšnou nadací řízenou ministrem propagandy, zapojenou do NSV - Národně socialistického spolku pro sociální péči - organizačně přímo napojeným na NSDAP. Její pracovní náplní bylo především pořádání sbírek všeho druhu v nichž (ne vždy zcela dobrovolní) dárci dostávali za odměnu drobné propagandistické předměty (odznaky, pohlednice, přívěsky a pod.).

[4] Čestmír FRANĚK, Málo známé dekorace Schlaraffie, in: Merkur - Revue 5/2003, s. 31 - 32.

[5] Krkonošské muzeum Vrchlabí, č. inv. H 6026.

[6] Tamtéž č. inv. H 5312.

[7] Tamtéž č. inv. H 2028.

[8] Tamtéž č. inv. H 6027 - H 6042, H 2674, H 2678.

[9] (a) Allschlaraffische Stammrolle a. U. 71/72, Praha 1930, s. 473 - 474, (b) Schlaraffia Hohenelba, Sippungsfolge Stammrolle für die Jahrung 72/73, Liberec 1931, třídílná skládačka, (c) Allschlaraffische Stammrolle a. U. 76/77, Praha 1935, s. 339 - 341, (d) Verzeichnis der Mitglieder der Schlaraffia Loge in Hohenelbe entnommen der Stammrolle 1938 - Stand 15. 12. 1937, strojopisný seznam civilních jmen bez spolkových přezdívek.

[10] Státní okresní archiv Trutnov, fond Landrát Vrchlabí, evidence obyvatel města Vrchlabí, písmeno J.

[11] Allschlaraffische Stammrolle a. U. 51/52, Praha 1910, s. 369  - 371; v téže době byli v trutnovské pobočce registrováni také Willy Fridetzky - „Willy" a August Reckziegel - „Nr. 7" z Vrchlabí, kteří se ve sledovaném období ve vrchlabské pobočce již neobjevují a Rudolf Dix - „Max Printingpaper der Autscheider" z Horní Branné spolu Christianem Krönigem - „Rrex I. der Westphälinger" z Harty a Adalbertem Jerie - „Isegrim der Seidenwurm" z Pilníkova, kteří do nově založené pobočky Hohenelba přestoupili.

[12] Festschrift zur Hundertjahrfeier der Liebhaberbühne der Bundesgruppe Hohenelbe 1836 - 1936, Vrchlabí 1936, s. 10 - 11; S oslavnými tirádami v uvedené publikaci příliš neladí popisek na rubní straně jeho fotoportrétu, uloženého ve sbírce fotografií KM ve Vrchlabí, cit.: „Willy Jerie (moc hrubý a pišný s tvrdým srdcem - vydřiduch)". Za jeho vyhledání děkuji paní Blance Zázvorkové. Spojitost s vrchlabskými ochotníky se přenesla užitím divadelního motivu i do složitého a překombinovaného znaku pobočky Hohenelba, obsahujícího kromě povinného srdečního štítku se znakem zakládající pražské pobočky a vlastního loga se sovou na lyžích i heraldiku měst Vrchlabí, Trutnova a Hostinného.

[13] Někdy uváděna též jako Watzelgasse.

[14] Krkonošské museum Vrchlabí, stavební dokumentace, neuspořádáno - za zpřístupnění děkuji panu Jiřímu Loudovi.

[15] První částku 75 000 Kč zapůjčila paní Lina Bittnerová, vdova po lékaři z Ústí nad Labem 30. září 1928 - viz SOkA Trutnov, Sbírka listin k pozemkové knize, OS Vrchlabí, Č. D. 811/28. Další půjčku 25 000 Kč poskytla spolku paní Marie Böhmová, vdova po továrníkovi  z  Dolního Lánova 1. října 1932 - viz tamtéž Č. D. 1052/32.

Fotografie exponátů z Krkonošského muzea ve Vrchlabí Kamila Antošová

In.: Krkonoše - Podkrkonoší 9 (2009)