Krabička cigaret
a do kafe rum
dvě vodky a fernet
a teď doktore čum
chrapot v hrudním koši
no to je zážitek
my jsme kámoši
řidičů sanitek
(Jaromír Nohavica)
Varovná slova předlouhé balady ostravského barda Jaromíra znějí sluchu zarputilých polykačů čoudu jako vtipný neškodný folklor pro zasmání. Ale kouřit se nemá. Kouření je fuj! To ví každý fakan sotva vyroste z plenek, když si do tátovy barevné krabičky s odpudivými obrázky vnitřností letitých kuřáků s přehledem sahá pro svůj první hřebíček do rakve. Kdo chce být In a žít zdravě mává transparentem, že normální je nekouřit. Nebylo tomu tak vždycky. Alibisti svalují vinu za rozšíření tohoto nešvaru na chudáka Kolumba, který v očích novátorů dějin může snad za všecko. Bez rozvoje kuřáckého zlozvyku by ale nepovstala mimo jiné ani sláva svobodského výrobce jemných cigaretových papírků firmy Piette. Nemluvě o světovém tabákovém monopolu. Skeptik namítne, že přece hulili už staří Aztékové a Mayové v červáncích našeho letopočtu a jaké kulturní památky nám zanechali. Nic naplat, už začátkem minulého století bylo odborníkům jasné, že polykání dýmu s obsahem nikotinu, jemuž dal paradoxně jméno francouzský vzdělanec, filosof a šlechtic Jean Nicot (1530 - 1600) který jen tak mimochodem taky kšeftoval s tabákem, škodí zdraví, přestože zaplacené reklamy ve světovém tisku ještě dlouho tvrdily opak. Idoly meziválečné mládeže z filmového plátna všech světových kinematografií včetně héreček si bez cigarety zavěšené ledabyle v koutku úst či nonšalantně zastrčené do dlouhé špičky mezi pěstěnými prstíky nebo chlapácké dýmky jako nezbytného doplňku ostře řezaných rysů neohrožených hrdinů nedokázal nikdo ani představit.
Kouřili i poúnoroví soudruzi na nekonečných schůzích strany, jen přešli k lacinější sortě. Už jako docela malý kluk jsem zaznamenal vtip o tehdy nejrozšířenější značce cigaret: Za války prý se skrývaly partyzánky v seně - po válce seno v Partyzánkách. Vlajková loď Československého tabákového průmyslu, jehož zkratka ČSTP se vykládala jako Čisté Seno Tabáku Prosté, balená po deseti kusech v obyčejné papírové krabičce s jednoduchým nápisem Partyzánka za kačku a šedesát haléřů si co do kvality nijak nezadala s pověstnou kozáckou papirosou v novinovém papíře ubalenou jednou rukou v kapse s volně loženým tabákem při jízdě na koni. Byla jen o fous fajnovější než muklovská tabáková směs Taras Bulba smotaná do cigaretového papírku v důmyslném kombajnu, který byl součástí plechové tabatěrky. Dnes by si šluka z cigarety bez filtru nedal ani ten poslední bezdomovec. Jeden kouřící klasik tvrdil, že přestat kouřit je snadné. V životě už prý to zkusil aspoň stokrát. Současné snobské heslo zní: Kdo nekouří (elektriku!) není Čech! Aby nedošlo k omylu, kam tím dlouhým úvodem mířím, tak samozřejmě k posedlosti sběratelské. Sbírání cigaretových krabiček není jen klukovská záležitost. Zcela vážně se jí věnuje i mnoho zapřisáhlých nekuřáků. Světoví sběratelští kingové se pyšní statisíci obalů nespočetných výrobců všech dob. Goethe kdysi pasoval sběratele na šťastné lidi. Spíš myslím, že každému majiteli takové kolekce z toho musí jít hlava kolem. Nejsem sběratel cigaretových krabiček ani nepociťuji nějakou zvláštní újmu, když mám jen jednu. Třista let v ní mám drobné šitíčko, které jsem v „prvohorách" nosíval v báglu na čundry jako takovou „svojskou" kápézetku. Je z tvrdého papírového kartonu na 25 luxusních kousků z německého koncernu Reemtsma založeného stejnojmenným „otcem zakladatelem" v roce 1910. Pozorný divák zaregistruje i vytlačené logo v kruhu vlevo nahoře se stylizovaným symbolem dračí hlavy, která zdobila přídě lodí bájných vikingů. Vzbuzuje falešné volání dálek a touhu po dobrodružství. Napadlo mě, jakým asi sloganem by ji opatřil jistý vrchlabský internetový prodejce „jehož totožnost je v redakci známá". Na nejmenovaném aukčním portálu dokáže nabídnout třeba tři rezavé hřebíky, za jaké by se červenal i zkušený kšeftař na tom nejzastrčenějším polském bleším trhu. A prodá! Už mnohokrát jsem se od plic zasmál jeho popiskům nabízených starých krámů. Například úplně obyčejná zrezivělá kladka - „Uzamčený zámek bez klíče. Funkční zato visací". Nebo - „Vostré brejle bez sklíček" a vzápětí „Dvě skla do brýlí, mají dioptrie". Do třetice omšelý kaučukový Plaváček se zbytky hadříků s nabídkou - „Panenka do vaší postýlky. Je už v důchodě". Tak nekupte to! Hlavně nekuřte v posteli! Popel spadlý na zem, by mohl být váš vlastní. To ale není z mé hlavy, to jsem někde četl.
Nepublikováno
