I nejvyšší státní vyznamenání bývají někdy udělována opožděně. Někdy docela pozdě a v krajních případech, i když by si to vytipovaní jedinci bezesporu zasloužili dokonce vůbec. Mezi navrženými kandidáty na dekorování vzácným pamětním odznakem k 100. výročí založení Československé republiky 28. října 2018, vydaným váženou kulturní institucí Rodinným výčepem manželů Rýgrových v Přibyslavi u Nového Města nad Metují se údajně na předních místech (snad prý hned za kapacitami ze světa filmu Janem Schmidtem a Pavlem Štinglem) ocitlo i moje širší veřejnosti ne příliš známé jméno. Renesanční člověk, filantrop a všeuměl, dobrá duše celého projektu, vydavatel a autor masivního litého odznaku z cínové slitiny v jedné osobě (co jiného taky čekat od vyhlášeného cínaře proslaveného osobitými autorskými betlémy?) Petr Rýgr použil vlastní zpracování rozšířeného motivu z kultovní fotografie pořízené při cestě TGM na Moravu a Slovensko v roce 1921, publikované prvně v Českém světě i s uvedením vlakové zastávky Skalice - Boskovice a jména recitující školačky Jarmily Břežíkové: Prezident Zakladatel, „Tatíček" Tomáš Garrigue Masaryk hladí po tváři děvčátko v hanáckém kroji. V odděleném pruhu na spodním okraji je jednoduchý nápis versálami „ZA VÝČEP". My, krkonošští patrioti s bujnou fantazií vidíme uprostřed gravírovaného pozadí ještě spíš tušenou než reálnou siluetu Sněžky se stavbami na vrcholu. Spolu s v plné šíři podloženou trikolórou v národních barvách bílé, červené a modré tvoří reliéfní plaketka působivou upomínkovou dekoraci. Všem poctěným významným návštěvníkům Rodinného výčepu, pilným čtenářům Výčepního listu a dlouholetým přátelům udělala další milá Petrova legrácka určitě nelíčenou radost. Stejně jako mě, kterému ji sám „Veliký" v podstatě však skromný vydavatel předal osobně mezi dvěma vlnami covidu - 19 opožděně až v roce 2021. Slavnostního předávání v roce stoletého jubilea jsem se z vážných důvodů nemohl zúčastnit. Beztak jsem měl vždycky k různým hodnostem, titulům a fangličkám všeobecně celkem indiferentní vztah. Tohle vyznamenání si však navýsost považuji.
Vzácný metál
Ne náhodou bylo slavnostní předávání jubilejních ocenění v Rodinném výčepu vzpomenuto při promítání snímků z produkce výčepního kinematografu při tradiční akci „Silvester preacox" v závěru roku. Podle na místě natočeného filmového dokumentu, který je redakci těchto stránek znám, pod nímž je podepsán jistý Petr Rousek a zejména fotografií protřelého paparazzi užívajícího zdrobnělinu jména světoznámého českého režiséra Miloše Formana je politováníhodnou skutečností, že v duchu nechvalně známého zlozvyku rozšířeného od pradávna v českých luzích a hájích obdrželi vyznamenání i někteří rodinní příslušníci včetně vydavatelského manželského páru, majitelů podniku. Zlé jazyky se dokonce dušují, že metál nápadně připomínající ražený „plecháč" z Krajinské výstavy v Hodoníně z roku 1922 dostal každý, kdo toho večera do výčepu přišel. Černou kaňkou na celé události je oficiální statistika kovolijecké manufaktury uvádějící vyexpedování pouhých 42 odlitků plus jeden dodatečný kus pro nějakého Tondu z Krkonoš.
...a ještě se u toho nechali vyfotit
Nepublikováno