Mít doma aspoň jednu portrétní kabinetku z věhlasného fotoateliéru Jeschke ve Svobodě nad Úpou nebo dokonce aranžovaný ateliérový snímek celé rodinky, nemluvě o zarámované zvětšenině svatební fotografie patřilo v první polovině minulého století k dobrému tónu nejen v měšťanských kruzích. Pan fotograf Josef Jeschke, rodák z Černého Dolu narozený 16. září 1877 se do Svobody nad Úpou přistěhoval v roce 1904. Svůj první atelier měl podle adresáře trutnovského okresu z roku 1911 v domě s původním číslem 109 v hlavní ulici. Záhy si však na místě staré zaniklé farní školy číslo 9 poblíž kostela sv. Jana Nepomuckého postavil rodinný dům s fotografickým ateliérem se stejným číslem popisným (dnes 409). Právě zde vzniklo v období mezi světovými válkami, ale i v době připojení rozsáhlé pohraniční oblasti včetně východních Krkonoš k Velkoněmecké říši množství kvalitních ateliérových fotografií i záběrů z plenéru. Zejména ty se na mnoha pohlednicích propagujících krásy okolních hor i zajímavé celkové záběry samotného fotogenického městečka Svobody nad Úpou schouleného v závětří Černé hory včetně stavebních detailů rozlétly v brašnách pošťáků do světa. Méně známé jsou experimenty s velkoformátovými zvětšeninami krajinných panoramat. Jedno takové s idylickým pohledem na zasněžené Janské Lázně se zachovalo i po likvidaci fotoateliéru, tehdy již pod národní správou Jindřicha Černého, když se po roce 1948 ujal vlády vítězný proletariát. Tehdejší nabyvatel ho dlouhodobě zapůjčil kamarádovi na chalupu, aby si na něj vzpomněl až po několika desetiletích. Znovunalezenou cennou relikvii si dal nově zarámovat masivní lištou, které by citlivé oko estéta vytklo snad jen ty dva vyspravené suky v jinak čistém dřevě bez rušivých kazů. Adjustovaná fotografie má sama o sobě úctyhodné rozměry 97 x 70 centimetrů, s rámem dokonce 110 x 84.
Fotograf umístil své nádobíčko ve svahu Janského hřebene nad Rudolfovým údolím a namířil ho směrem půlnočním, odkud mezi mladými smrčky v popředí vystrkuje věžičku Marianum, majetek Biskupské konsistoře v Hradci Králové. Doleva ubíhá ze záběru dosud pustá pláň, kde až později vyroste velkolepá budova dětské léčebny Vesna. Vpravo stojí katolický kostel sv. Jana Křtitele a v sousedství výstavná Concordia později známá jako Burdova vila podle dlouholetého poválečného majitele. Vlevo od ní zaznamená znalec charakteristickou siluetu Mariánské výšiny a pak už jako schůdky v zákrytu přes údolí s hlavní silnicí přímo na sever směrem k horám lázeňský dům Evropa, zaniklá Horská výšina a bytový dům Vltava, nově údajně Apartmány Karina. Horská výšina, kdysi Císař německý vyhořela v roce 1938, což je jedno z vodítek pro určení doby expozice snímku. V dalším plánu ještě před rozsáhlou tmavou plochou Promenádního lesa vidíme Stříbrný pramen, Slovan, Révu, Blaník, někdejší vilu textilního podnikatele Faltise - dnes Astrid a docela vpravo malebný Belveder. Jako většina jmenovaných budov i on září novotou po citlivé rekonstrukci. Napravo od Vltavy ještě stojí několik zaniklých stavení, z nichž taneční vinárna Bílý kříž se nesmazatelně zapsala do vzpomínek mé generace. Naproti přes ulici vedoucí vzhůru k Lesnímu domu poskytuje své pohostinství restaurace Sanssouci. Na snímku chybí nově postavený bytový dům Merkur. Naopak ještě stojí kdysi atraktivní dřevěná vila Walzel, degradovaná po nástupu nových majitelů z ROH názvem Rudá hvězda a zbouraná jako zpustlá docela nedávno. Za ní v rozkošném hávu Vila Ludmila, sídlo lázeňského fotografa Emila Joffé a od roku 1936 také nakrátko české školy. Naproti ve skupince zakončené starobylou hospodou Lesní dům stála půvabná vilka Valerie dalšího trutnovského textiláckého magnáta Aloise Haase. Na jejím místě je nyní moderní Residence Ruth. A nad cestou do Těsného nebo správně Klauzového dolu už jen holá pláň na úpatí Světlé hory s rozložitou budovou Večernice a osamělého hospodářského statku, na jehož loukách pulsují denně lyžařské vleky rodinného ski areálu Košťálka. Pravý kraj snímku vyplňují mnohem řídčeji než dnes zalesněné stráně Rýchor spadající do údolí Úpy. Také o každém dalším zobrazeném domě, z nichž většina měla v historii zvučné jméno i jeho obyvatelích by se dala napsat celá kniha, ne jen štěk k jedné fotografii. Ale při pohledu na tu dávnou zimní idylu jsou všechna slova zbytečná.
Nepublikováno
