Freiheit

Není příliš mnoho tak nicotných maličkostí denní potřeby s tak prozaickým a v podstatě smutným posláním jako toaletní papír, papírové kapesníčky nebo jídelní ubrousky. Přesto se v početné komunitě sběratelů najdou jedinci, kteří je pochopitelně nepoužité vášnivě sbírají. Zejména papírové jídelní ubrousky s reklamním potiskem mají v českých zemích nejrůznějšími sběratelskými koníčky proslulých řadu nadšených obdivovatelek. Záměrně používám ženský rod. Nebo jste snad někdy potkali chlapa, který by sbíral takovou ptákovinu? I když zápalkové nálepky, žvýkačkové obaly nebo blahé paměti obaly od holicích čepelek známých spíš jako žiletky se vedle klasických a ušlechtilých oborů jako filatelie, numismatika, notafilie, filokartie či faleristika také často setkají s pohrdlivým úšklebkem. A to zcela pomíjím aristokratické výšiny sbírání obrazů, soch, grafiky, historických zbraní, starožitností a umění všeobecně. Mezi starými papíry jak laici nazývají i ceněné archiválie náhodně nalezený poválečný hospodský ubrousek ze mě sběratele těchto artefaktů nejspíš neudělá. Paní Šedová z Klubu sběratelů kuriozit může dál klidně spát na vavřínech. Z Krkonoš jí konkurence určitě nehrozí. Červíček zájmu ale přece jen zahlodal. Vždyť na bývalý hotel Koruna v Janských Lázních doslova koukám z okna, i když se jeho střecha po většinu roku cudně skrývá ve větvoví okolních stromů. Jako skalnímu fandovi sešívaných zní mým uším povědomě i jméno Tecl. A to by v tom byl teufel aby mě strohý nápis provázený malůvkou jídelního servisu nevyburcoval z badatelské letargie.

Dnes se pohostinný penzion v Janských Lázních na Dolní promenádě s čp. 7 spravovaný Církví československou husitskou z Prahy - Dejvic jmenuje Betlém a prapůvodně to byl jeden z nadačních domků vystavěných za Jana Adolfa ze Schwarzenbergu, majitele panství Vlčice v letech 1675 - 1683. Kolem roku 1870 ho majitel Vinzenz Hampel, první starosta samostatné obce Janské Lázně po oddělení od Svobody nad Úpou v roce 1867 přestavěl na pohostinství. Do roku 1900 prošel objekt ještě několika stavebními úpravami, přestavbami a přístavbami takže zcela ztratil svůj dobový charakter. V adresáři z roku 1911 je jako majitel hotelu s názvem Zlatá koruna uveden Hubert Hampel, pravděpodobně syn předešlého. Obrazoborectví republikánů po vyhlášení samostatného Československa po první světové válce vedlo k vymazání z historie všeho, co jen náznakem připomínalo Habsburskou monarchii. Odnesla to i zcela neutrální Zlatá koruna a podnik se až do roku 1945 jmenoval prostě podle majitele Hotel Hampel. A jen tak na okraj - právě zde byla v létě 1945 zatčena nechvalně proslulá učitelka Olga Bernatschek údajná zakladatelka záškodnické organizace Werwolf v regionu. Z okleštěného původního názvu se poté ztratilo zlato a už v roce 1947 figuroval v prvním telefonním seznamu východních Krkonoš jen jako obyčejná Koruna spravovaná jistým V. Jelínkem. Když se správy státu ujal proletariát a hory patřily pracujícím, byl podnik se změněným jménem Penicilínka v majetku ROH Výzkumného ústavu antibiotik v Roztokách u Prahy. Pokud nikdo jiný, tak aspoň slávistický forward Standa Tecl by se možná mohl zajímat, kam se vytratil jeho jmenovec nájemce uvedený na ubrousku. Nevím! Nikde jinde jsem o něm nenašel ani slovo. Popravdě byly v té zažloutlé obálce necelé dva ubrousky. Na polovině toho druhého je Masarykova chata na Šerlichu v Orlických horách v době působení hoteliéra Václava Kříže. O tom by se možná mnohem zasvěceněji mohl rozepsat kamarád, milovník a znalec „Orliček" Petr Rýgr, betlémář z Přibyslavi u Nového Města nad Metují.