Freiheit

V exilovém nakladatelství Sixty - Eight Publishers náchodského rodáka Josefa Škvoreckého mi nikdy neotiskli ani slůvko. A to netvrdím, že z mé strany by eventuální zájem nebyl. Nevadí. Na tom, že rodáci by si měli pomáhat už z principu, to nic nemění. Alespoň my, významní rodáci z Náchoda, kteří spolu mluvíme, táhneme obvykle za jeden provaz. Při té příležitosti si vždy musím vzpomenout na vzácného přítele Dorka Lokvence, s nímž mě pojilo nejen rodiště, ale i den a měsíc narození, nebo spolužáka Arnu Neubauera, miláčka paní a dívek bez rozdílu věku. Bratr údajného autora titulního obrázku malíře Karla Šafáře mladší Oldřich, mě zase jako předseda pobočky kdysi přijímal nikoliv do strany, ale mezi numismatiky. Tak bych mohl pokračovat donekonečna. Ať už jsme udělali díru do světa jako třeba architekt Jan Letzel stavbou „Atomového dómu" v Hirošimě, nebo do omrzení přehrabujeme regionální píseček na ztracené vartě pod Rýchorami - je nás prostě hodně a rozlétli jsme se po celém světě širém.

Díky dobrému člověku Petru Rýgrovi, o němž je i na tomto webu mnohokrát zmínka, vždyť je to můj kamarád s talentem seznamovat velikány a jeho originální tiskovina Výčepní list tu má dokonce vlastní záložku, jsem se kdysi seznámil s Janem Špátou. Dalším „štírem" z náchodského hnízda, věhlasným dokumentaristou, kameramanem a režisérem jehož jméno má ve filmařské branži zvuk vzácného kovu. Jaký ale tento ryzí a skromný člověk pekl báječný domácí chléb, ví jen hrstka přátel. Probatum est! Za další dobrý skutek výčepního z Přibyslavi, živoucího Mirka Dušína dnešní doby zaplevelené samými potomky Bratrsva kočičí pracky, považuji Petrem laskavě zaslaný virtuální kontakt na náchodského sběratele (a rodáka pochopitelně) Antonína Kříže. Při přípravě pravidelného „Střípku z dějin" pro místní měsíčník „Svoboda fórum" jsem nutně a rychle potřeboval ověřit jeden údaj o náchodském bronzovém Merkurovi. Skromně přiznávám, že ani vševěd mého formátu neví všecko. A když zklame i Internet...v případě Náchoda pomůže prý jen Tonda Kříž. Napadl mě samozřejmě i pan učitel v. v. spisovatel Aleš Fetters, jehož jednou z mnoha štací, ne-li dokonce první byla škola ve Svobodě. Jeho telefonní číslo jako naschvál ne a ne najít. Víc než uspokojivá odpověď od pana Kříže přišla obratem. Nikdy jsem toho člověka nepotkal, tak mi nezbylo než si ho vygooglovat. A ejhle! On to není žádný jen tak Tonda z Náchoda, když o něm ví globální drbna všech drben Wikipedie. Kam se na ni hrabe stará Hanousková. V podcastu hradeckého rozhlasu jej už před třemi lety nazvala redaktorka renesančním člověkem 21. století. A když mi kolega sběratel, bývalý špičkový československý atlet - kladivář poslal navíc, prý pro potěchu oka i srdce, poetickou Cestu Amerikou na kouzelné předválečné fotografii předního náchodského fotografa Ludvíka Geitnera ze své bohaté sbírky, bylo mi jasné, že je to náš člověk. Z jeho ateliéru jakoby na mě dýchnul závan domova. Někdejší učitel tělocviku vedle mnoha dalších bohulibých činností ještě taky maluje. Ač samouk, oplývá bohatou fantazií a nezaměnitelným výtvarným rukopisem, s nímž zvěčňuje zmizelá zákoutí rodného Plhova i s jeho typickými figurkami na k nepoznání změněné dávné periferii Náchoda. Na vysloužilé stolní desce klidně míchá jablka a hrušky do staromilsky chytlavé podívané. Zazdálo se mi být přímo hřích nepřihřát se v jeho výsluní a neozdobit ukázkou z jeho tvorby svůj jinak nezáživný a sebestředný web. A ubezpečuji hrstku svých věrných čtenářů momentálně strnulých hrůzou. Já už se do malování opravdu pouštět nebudu.

Nepublikováno