Freiheit

Všichni vrabci, špačkové, čížci, stehlíci i slavíci, včetně toho zlatého, ať mi prominou. Tenhle kosák, to je jiný kalibr. Nenápadně zbarvený pták podivného vzhledu se nejspíš dožívá vysokého věku. Jenom u nás pokud si vzpomínám, hnízdí minimálně půl století, ne-li víc. Chytil jsem ho kdysi při nějaké „železné neděli" na hromadě šrotu a už tenkrát vypadal stejně ošuntěle a dospěle. Doslova jsem ho dovlekl domů. On tenhle drobeček velikosti vypaseného kosa z městského parku, měřící od špičky neobyčejně mohutného zobáku až po podivnou pentličku na konci ocasních per všeho všudy třicet centimetrů, váží bez pěti gramů neuvěřitelná dvě kila. Už jsem málem napsal „živé váhy", ale nebudu dál napínat.

Je ze železa. A v tom je jádro pudla! Už několikrát jsem měl nutkání poslat ho do nějaké televizní soutěže, ať už to byl třeba kdysi Kufr nebo současný Poklad z půdy. Jen nezdravá chlapská ješitnost mi v tom vždycky zabránila. To by v tom přece musel být sám rohatej, abych na takovou banalitu k čemu tahle podivná věcička sloužila, nepřišel sám samec. No, zatím nepřišel. Je to těžké, na hřbetě a v ocase to má jakási závěsná oka a zespod je dodatečně odvrtaná část materiálu. Jediné co mě napadá, že je to hodně atypická speciální olovnice nebo nějaké závaží. Možná k tkalcovskému stavu. Ještě naši dědové bývali hračičkové a měli tendenci udělat si své pracovní prostředí a nástroje hezké a zajímavé. Nemysleli tím určitě sterilní uniformitu odpovídající ergonometrickým požadavkům a fantasmagorickým předpisům EU. Tak proč by si nějaký filuta nevyrobil místo obligátního provrtaného kamene nebo kusu trubky naplněné olovem ptáčka zpěváčka, aby si s ním notoval „na cukr, na kafe"? Napovídají tomu i stopy jakési polychromie pohlcené rzí. Anebo je to úplně jinak? Docela bych uvěřil historce, že nějaký dávný mystifikátor Tonda nespočet hodin po večerech brousil a piloval kus železa, jen aby se po letech mohl smát ze záhrobí, jak si s tím jeho podobně založený jmenovec láme makovici. Co vy na to, páni inženýři? Na ornitology se neobracím záměrně. Ze zkušenosti vím, že by mě zahrnuli latinskými názvy dávno vyhynulých ptačích druhů včetně blbouna nejapného až bych z toho byl sám učiněný dodo. Ale národopisci, badatelé, muzejníci ba i obyčejní pamětníci, pokud si něco pamatují, by vědět mohli. Neodvažuji se nikomu házet rukavici, protože sám jsem nejistý v kramflekách. Dokonce přidávám několik návodných detailních fotografií.

Nepublikováno