Za tohle symbolické konstatování mě kdysi chtěl v hospodě jeden agresivní slovenský ochránce přírody už značně pod vlivem dát jednu po čuni, domnívaje se, že se vytahuju týráním zvířat. Já sice kočky moc nemusím, radši mám ty přítulnější v přeneseném slova smyslu, ale tehdy jsem měl opravdu na mysli pouze kované železné horolezecké mačky, primitivní stoupací železa alias nesmeky, jaké údajně užívali už horští myslivci R - U ozbrojených sil ve Velké válce. Osobně jsem byl vždycky spíš lezoun než lezec a tak jsem tuhle zrezivělou relikvii přijal kdysi dávno jako originální dárek od všesběratele „Šedého vlka" jen jako dekoraci na zeď, pro horskou chalupu typickou. O jejich autenticitě se dá pochybovat. Zejména, když jediná vyražená značka na nich je C 2. To může až do fakty podloženého zjištění znamenat cokoli. Od velikosti boty v nějaké neznámé stupnici až po druhou rotu italské nebo francouzské armády (compagnia). Bývalý svobodský kronikář kaprál Bernard Hampel, přímý účastník bojů elitní jednotky horských myslivců na italské frontě se o tom v zápisech kronikáře nezmínil ani slůvkem.
Pověsil jsem mačky na hřebík
Jednoduché železné mačky s vetchými řemínky na přikurtování k botě užívali i krkonošští horáci běžně při každodenních cestách po zledovatělém terénu. Stejně tak dobře je mohl mít na bagančatech nějaký řadový „Gebirgsjäger waffen SS" původem ze Sudet při zimní ofenzivě ve druhé světové válce kdekoli v horách evropského kontinentu. Bez bujného fantazírování je ale docela pravděpodobné, že je nazouval některý starý svobodský hajný při zimní obhlídce revíru na Rýchorách. Pouze z piety k dárci nevisí na hřebíku, ale na docela luxusním předsíňovém háčku na kabát. V letošní záplavě rudých máků je to má svérázná připomínka Dne válečných veteránů 11. 11. 2022.
Nepublikováno