Freiheit

Zklidni hormon milý čtenáři. Vyhlášený havloid nechystá tentokrát žádný nový výmysl pražské kavárny. Václav Havel nebyl totiž v dějinách naší zemičky jediný, jehož jméno docela významně přesáhlo i do Krkonoš, přestože jeho světového věhlasu pochopitelně nedosáhl. Mám na mysli československého brigádního generála Ing. Františka Havla (23. srpna 1883 v Cukmantlu u Teplic, dnes Zlaté Hory - 20. dubna 1958 v Praze) účastníka bojů na východní frontě v první světové válce v řadách Rakousko - uherské armády. Už v roce 1915 byl zajat a následně vstoupil do československých legií. Velel jednotkám v několika významných bitvách na ruském území, za což obdržel mnoho vysokých vyznamenání. Až do německé okupace naší vlasti pracoval na různých postech Ministerstva národní obrany. Při budování pohraničního opevnění velel zemskému ženijnímu vojsku v Čechách. V roce 1939 byl pensionován. Jako ženijní důstojník byl iniciátorem postavení vojenské výcvikové základny Ministerstva národní obrany na exponovaném místě v Krkonoších v letech 1926 - 1930 nazvané na jeho počest Havlova bouda provozované lyžařským odborem Svazu československých důstojníků. Krytou spojovací chodbou byla spojena se svým starším a větším dvojčetem, ve stejné době a v tomtéž stylu postaveným roubeným horským hotelem Výrovka. V období druhé světové války spravovala obě boudy pro německou armádu rodina Bönschů z Luční boudy.

Kuriózním dokladem té doby je do Protektorátu odeslaná česky psaná pohlednice s dodatečně nalepeným německým textem pod starší fotografií od neznámého autora s katalogovým číslem 1903/6069, kde je na budově ještě stále původní tabule s českým nápisem „Havlova bouda". Majetnické razítko bratří Bönschů na adresní straně, předpisová říšskoněmecká známka s Hindenburgem za 6 feniků a odesílací razítko pošty v Peci pod Sněžkou s datem 14. července 1941 nenechá nikoho na pochybách. V celé Evropě zuří válka, Krkonoše jsou už téměř tři roky součástí nacistického Německa, které ani ne před měsícem podle plánu Barbarossa zahájilo vítězný „blitzkrieg" i na východní frontě. A podepsaná Anička, pravděpodobně totálně nasazená se rozplývá, jak je tu krásně. Aby se v tom prase vyznalo. Předválečný správce Jan Duben se sem vrátil po roce 1945 jako ukázkový „pechfógl". Obě výstavné budovy patřící československé armádě krátce po sobě vyhořely, ale to už je obehraná písnička. Dlouhá léta sloužil na frekventované křižovatce důležitých cest provizorní kiosek ČSTV v jednom z provozních přístavků vedený populárním Jurou Pochmanem, než byla v letech 1988 - 1990 postavena diskutabilní nová Výrovka patřící Klubu českých turistů. To jsou fakta všeobecně známá a fotografií či pohlednic koluje internetem přehršel. Od legrační budky staré Steinerové s tradicí sahající údajně až do 18. století nazývané na historických pohlednicích s ironickou nadsázkou „Hotel Geiergucke" až po současného předimenzovaného molocha z dílny trutnovského architekta Vokatého. I současný objekt má své obdivovatele. Ti ovšem nemusejí v zimě odhazovat tuny navátého sněhu od nevhodně situovaného vstupu. Z vyhořelé Havlovy boudy, velkolepého a nevšedního pomníku legionářského generála, od jehož skonu uplyne příští měsíc 65 let, zůstaly na místě ještě mnoho let kamenné obvodové zdi zvýšeného suterénu. Ty se ovšem do propagačních letáků na rekreaci v Krkonoších moc nehodily, takže je málokdo fotil. Horský telefonní „dráteník", zaměstnanec spojů Pepa Čermák ze Svobody nad Úpou, který zde zmáčkl spoušť fotoaparátu mnohokrát, své kolegy Bohouše Dubišara a Láďu Terpítka jistě nemusel dlouho přemlouvat, aby mu u ruiny, kde měli dočasně uskladněny kabely, zapózovali. Ani on nejspíš netušil, jak bude malá amatérská fotečka po letech vzácná. Při bedlivějším pohledu lze i vyluštit neumělý směrový nápis „ZA ROHEM RESTAURACE" na betonovém překladu vpravo.

Nepublikováno