Ty pečlivé plánky bytového zařízení od zjevně neškoleného konstruktéra, vypracované úhledně barevnými fixy se spoustou doplňujících poznámek, mě na první pohled zaujaly.
Foto Bohdan Holomíček
Anglického krále jsem neobsluhoval, zato...
Jeden z mých spolupracovníků je přinášel ze svých večerních sedánek v Pivovarské restauraci, složitou cestou přes několik známých, od jakéhosi chalupáře. Byl začátek dusných normalizačních let a ten podivný pivovarský dělník, co měl pro nějaký škraloup z osmašedesátého zakázanou Prahu, byl pro nás především solventní zákazník. Teprve mnohem později jsem zjistil, že je to TEN spisovatel a dramatik, jehož znám především z bestseleru Dušana Hamšíka Spisovatelé a moc. Když pak jednou přijel osobně a potom ještě mnohokrát, subtilní blonďáček s andělskými vrkoči a prořídlým knírkem s nezvykle hlubokým hlasem ozdobeným drnčivým err, které provázel vlastní znakovou řečí neklidných rukou, splňoval stoprocentně mé představy nepraktického intelektuála. Svým vínovým mercedesem mě několikrát vezl na nedalekou chalupu a já svůj první dojem postupně korigoval. Jedinkrát byl s manželkou i u nás doma. Tehdy jsme si s tou charismatickou a energickou ženou slíbili, že spolu půjdem na houby. Bohužel, tento dluh už nesplatím. Po letech jsem neuváženě vyhodil i ta stará opotřebovaná křesla, ve kterých seděli. A jen v duchu vidím v těch místech na zdi malou mosaznou cedulku: „Zde seděl prezident Václav Havel a první První dáma."
In: Antipády/Poznámky k životopisu; Krkonoše - Jizerské hory 2003/2