Mořský koník, též koníček mořský skvrnitý, latinsky Hippocampus guttulatus je v Krkonoších převelice vzácný. Troufám si tvrdit, že jeho výskyt ve volné přírodě se rovná téměř absolutní aritmetické nule. Přesto ho můžeme objevit ve výtvarném zpracování na mnoha uměleckých dílech všech dob. Od předmětů běžné denní potřeby, přes autorské artefakty, miniaturními šperkařskými skvosty od zlata po eben či slonovinu počínaje k dekorativním bytovým doplňkům a stylovému nábytku až po časté zdobné prvky v architektuře mnohdy monumentálních rozměrů. Nerad začínám obvyklým klišé - již staří Řekové.. - ale není vyhnutí. Již staří Řekové zobrazovali bájného vládce moří Poseidona z řecké mytologie v kočáře taženém čtyřspřežím mořských koní. A opravdu, ten záhadný tvor s podivným tělíčkem má hlavu velmi podobnou té koňské, které s oblibou přenecháváme neřešitelné úlohy. Podivný vodní živočich o němž je řeč má za sebou miliony let vývoje a úspěšné adaptace na životní prostředí své existence. Na rozdíl od ostatních ryb plave hrdě ve vztyčené poloze a přesto je to ryba z čeledi jehlovitých. Na vyjmenování zoologických zvláštností a zajímavostí tvorečka, který málokdy dosáhne velikosti jedné starosvětské pídě by ani několik stránek textu nestačilo. Už jen ten zmatek v rozdělení genderových rolí. Považte, že potomky u koníků rodí sameček. Čili to zdánlivé pivní břicho přednosty rodiny - koníci jsou tradičně monogamní a věrní - je plné vajíček, které mu tam nakladla samička. A v tom je celé jádro pudla, lépe řečeno koníka. Ta symbolika, kterou lidské pokolení odjakživa tak miluje. Mořská potvůrka v podobě rozličných talismanů ale i módního tetování symbolizuje i suchozemcům, kteří ji živou často ani neviděli věrnost, oddanost, přátelství, štěstí a lásku.
Aby mezi námi bylo jasno
A také plodnost, rodičovství, klid a něhu. Symbol rovnováhy a harmonie, který je mimochodem mizerný plavec, zároveň ale připomíná i rozbouřené moře a divokost živlů. Hlava mořských koní spojovaná s rychlostí a ušlechtilou velkolepostí věštila dávným mořeplavcům příznivý vítr a bezpečnou plavbu. Dračí hlavy na přídi lodí dávných Vikingů měly nahánět strach nepříteli, hlavy mořských koníků víru v bezpečí vlastní posádce. Pro schopnost koníků měnit v případě nebezpečí barvu jsou považováni za mistry kamufláže a nelichotivý symbol přizpůsobivosti v každé situaci. A oči! Málem bych zapomněl. Očima obsáhne mořský koník zorné pole o téměř 360 stupních. Dokáže jimi totiž pohybovat každým zvlášť nezávisle na sobě. V přímořských státech starého kontinentu se po staletí tradovalo, že mořští koníci doprovázejí a chrání duše utonulých námořníků dokud nedojdou svého cíle v podsvětí. Ale odtud raději rychle zpátky na pevnou půdu pod nohama. Zajímavý jednoduchý svícen s párem mořských koníků jsem před drahně lety jako vzácnou darovanou relikvi osobně přemístil z dnes již zaniklé staré krkonošské chalupy v jednom z údolí na úpatí Černé hory do jiné krkonošské chaloupky tehdy svítící novotou v jiném údolí pod toutéž horou. Křehký „bílý" kov za uplynulé půlstoletí získal patinu starého cínu a je již neodmyslitelnou ozdůbkou mé „kunstkomory". A jen tak mimochodem, než to zapomenu. Stejnou dvojici mořských koníčků má prý v té kouli mezi ušima každý. Vy, vy a doufám, že snad i já. Každý si hoví ve spánkovém laloku v jedné mozkové hemisféře. Je sídlem dlouhodobé paměti a prostorové orientace, tudíž symbolem všeobecné kreativity. Každý, kdo má lékařsky potvrzeno, že má v hlavě mozek a ještě si nestihl potykat s Alzheimerem může být pyšný na svůj hipokampus, který prý vypadá při přimhouření oka přes obrazovku páně Röntgena skoro přesně takhle. Ale věřte doktorům!
Nepublikováno