My kluci, kteří jsme vyrůstali na vsi, si ještě moc dobře pamatujeme, jak byly třešně na zahradě u sousedů za plotem větší a červenější než naše poloplané ptáčnice. Jablka v obecním sadu šťavnatější a hrušky sladší. Švestky v aleji podél silnice hlídané cestářem Rohlenou jako oko v hlavě modřejší a orosenější. Blumy jako pěst na školním pozemku, na které byl pan řídící pyšnější než na vlastního potomka mňam! Přímo mana nebeská. Však jsme se k nim dostali jen opravdu vzácně. S odstupem let nahlíženo střízlivým rozumem dospěláků jsme si ten jev opakující se generaci od generace dokázali racionálně vysvětlit dobrodružstvím poblouzněnýma dětskýma očima. A ono už je to tu zase!
Květen na Sluneční stráni
V kmetském věku, kdy se krajina najednou zúží na výhled z okna je pohled k sousedům uklidňujícím balzámem na nervy pocuchané sporadickou pochůzkou po vlastní zahradě. Ona totiž matka Příroda je bez pravidelné láskyplné péče pěkná čarodějnice. Člověku se zželí první žluťoučké pampelišky a po roce okupují každý kousek trávníku žluté záškodnické šiky. Jak ale omluvit dvoumetrové kopřivy? Rybízy úpí pod dekou z lišejníků, které na fráčku dřevěných Krakonošů s certifikátem Krkonošský originální produkt nahrazují regionální řemeslníci s pocitem ochrany přírody obarvenými pilinami. A za svitu měsíce přitančí srnčí víly s nevinným výrazem plachých očí a ohryžou všechny nadějné pupeny. Lépe nevidět! Ten často záviděný pohled přes upravené zahrady sousedů k horským panoramatům decentně odvádějící zrak od nejbližšího okolí vlastního hnízda byl při jeho stavbě docela skvělý nápad.
Nepublikováno