Freiheit

Dnes již okřídlené prohlášení prezidenta Spojených států Johna Fitzgeralda Kennedyho „Ich bin ein Berliner" z období studené války krátce po výstavbě berlínské zdi, pronesené v nejslavnějším protikomunistickém projevu 26. června 1963 v západním Berlíně je dodnes v mnoha obměnách parafrázováno. Také můj veřejný „coming out" by mohl oděný do současného hávu znít ve stejném duchu: I am a sleepwalker! Je to tak. Jsem somnambul, náměsíčník či lunetik, jak by řekl básník. Jedním z jevů, který mě dokáže měsíc co měsíc na několik dnů, ale spíš nocí dokonale vykolejit je úplněk. Marná sláva, že vliv fází nebeského souputníka naší matičky Země na senzitivní jedince není vědecky dokázán a v očích normálních lidí považován za babské tlachy vzbuzující útrpné úsměšky. Já vím svoje. Když zářící luna na noční obloze dokáže pohnout masami vod světových oceánů nebo vytáhnout na denní světlo k radosti houbařů tisícovky plodnic to by bylo, aby nedokázala načechrat nervy náchylným povahám. Červnový úplněk ve znamení Střelce nazvaný prý podle nějakého indiánského kmene Jahodový je údajně největší v roce a jako předzvěst letního slunovratu v mnoha směrech výjimečný. Nejsem úplně padlý na hlavu a racionálně přehlížím horoskopy, pověsti, pověry a vlkodlaky, které se s lunární podívanou pojí, ale minimálně několik nocí v období kdy je měsíc jako rybí oko nespím. Já, který za normálních okolností usnu kdykoli a kdekoli takřka uprostřed věty. Sice nebloudím po bytě, natož abych lezl na střechu jako v nějaké laciné frašce, ale kýžený spánek ne a ne přijít. Takové bdělé povalování je i pro lenocha mého formátu nesnesitelně dlouhé a vyčerpávající.

Dnes v noci, kdy byl svit oranžového terče na jihozápadním obzoru obzvlášť intenzivní jsem přesně v jednu hodinu a třicet minut z půlnoci pojal bláznivý nápad si planetárního nepřítele vyfotit. Jestli mi něco opravdu nejde, tak je to fotografování, ke kterému jsem nikdy nenašel intimní vztah a nikdy se ho nenaučil. Můj mobil sice není z nejchytřejších, ale kam já se na něj hrabu. Vím sice, kterou ikonu zmáčknout a to je asi tak vše. Veškerá ostatní alchymie s ostřením, ohniskovou vzdáleností, přiblížením, nastavením clony, uzávěrkou a stovkou dalších termínů, o nichž se dokážou fotící odborníci bavit, jde spolehlivě mimo mě. K tomu ruky třas zralý na dřevěnou mísu nejen vzhledem k nočnímu chladu. Podle toho to pochopitelně dopadlo. Při pohledu na dokonalé záběry profíků dokážu však v úžasu postát a pokorně smeknout hučku.

Nepublikováno