Freiheit

Migranti jsou téma doby. Vyskakují nejen z podvozků nákladních vlaků, z dálkových kamionů na pohled seriózních dopravců i z podezřelých převaděčských dodávek, z přeplněných bárek na širém moři a vymrzlých zavazadlových prostorů letadel. Až do obýváku se vetřou ze stránek tisku, z rádia i televizní obrazovky. Jistotu nemá ani nic netušící návštěvník relativně poklidných Krkonoš. Při sobotním veselém výletu 24. června do Veselého výletu v Peci pod Sněžkou na vernisáž jsme s kamarádem Pepou využili jeho povolenku a zajeli se při odjezdu podívat za stále úchvatnými výhledy do vyšších poloh. Jen malé kolečko přes Zahrádky na Pražskou a po Lučinách ke Kolínské boudě. Zpět na Vysoký svah a kolem Žižkovy boudy k Poustevníkovi a domů. Výhled od Husovy boudy ke Sněžce se nikdy neomrzí. Na šíroširém zelenomodrém horizontu zářila ještě jako perla bělostná „Mapa republiky" ohryzaná od hladového slunce do siluety pouhých Čech a monumentální svahy hlubokého kotle pod námi posázené zdáli neprovokujícími budovami nechaly na chvíli zapomenout na momentální architektonický chaos přebujelého centra kdysi poklidného střediska.

U Husovky jsem si vzpomněl na jednu bývalou zdejší zaměstnankyni, která tu před lety začínala svou pracovní kariéru. Ve snaze udělat jí radost jsem jen tak z ruky na mobil z auta téměř za jízdy něco zmáčknul. Mé fotografické dovednosti vykazují už desítky let setrvalý stav. Ba mají spíš, je-li to ještě aspoň teoreticky možné klesající tendenci. Obávám se, že osud oblíbené horské boudy z třicátých let minulého století nazvané výstižně Koppenblickbaude a postavené na místě mnohem starší hospodářské budovy majitelem s příznačným jménem Ettrich podle plánů svobodské projekční kanceláře Fischer & Hollmann je už také zpečetěn. Na tak vynikající stavební místo s úžasnou vyhlídkou mají chamtiví dewelopeři už jistě dávno kudly nabroušené. Navenek je někdejší zotavovna ROH stále v kondici, i když na mém tradičně pojatém a neostrém snímku to tak nevypadá. Ale třeba se někdy dostane do unikátní webové badatelské databáze „Archa Krkonoš" a nějaký hnidopich na ní po letech něco zvláštního objeví. Já osobně jsem až doma při zvětšení snímku zaregistroval, že jsme se se vzpomínkami na naše bujará junácká léta, kdy jsme se každý jinak potulovali po horách, nekochali sami.

Nepublikováno