Freiheit

S přáním jen toho nejlepšího všem Maruškám k dnešnímu svátku, využívám pohlednici, kterou jedné z nich, slečně Mařence Svobodové z Třebíče poslal s razítkem vlakové pošty 388 na trati Freiheit - Trautenau 27. V. 1912 jistý Jenda. Tak kdo je tady popleta? To je první co člověka napadne při srovnání jednoho a téhož námětu s různými popisky při prohlížení početné kolekce historických pohlednic, pro něž byla předlohou malířská díla významných umělců. Autora lze většinou bez dlouhých úvah vyloučit. Ten jistě věděl nejlíp, co maluje a většinou to i jednoznačně nazval. Zejména, když to nebyl jen tak nějaký mazal z Horní Dolní, ale renomovaný umělec s patřičným akademickým vzděláním jako Vilém Trsek (7. ledna 1862 v Bělči u Křivoklátu - 6. května 1937 v Praze). Talentovaný synek lesního z Křivoklátských lesů Eduarda Trska toho času ve službách knížecího rodu Fürstenbergů byl na malířské Akademii v Praze v letech 1878 - 1890 žákem profesorů zvučných jmen - romantika Antonína Lhoty, autora církevních a historických výjevů Františka Sequense a představitele monumentálního akademismu, symbolismu a secese Maxmiliána Pirnera. Ještě před koncem století byl Trsek mezi zakládajícími členy Jednoty umělců výtvarných v Praze. Plodný krajinář a malíř žánrových obrazů, který má na kontě i několik divadelních opon vystavoval již v roce 1900 v Paříži, kde získal prestižní čestné uznání. Záměna padá spíš na vrub vydavatelům.

Obě uvedené pohlednice vyšly během prvních dvou dekád 20. století v několika variantách. S popiskou „Studie z Pekla u Náchoda" shodnou s autorským přípiskem nad signaturou „Vil. Trsek 1902", při zmenšení obrazu na formát pohlednice sotva čitelným ji vytiskl svého času nejproduktivnější nakladatel a majitel uměleckého závodu F. J. Jedlička z Prahy II. Jako „Mlýn v Krkonoších" hned ve čtyřech jazycích - vedle češtiny ještě německy, francouzsky a polsky - ji z jen jemu známých důvodů nabízel papírník a vydavatel Václav Krátkoruký z Prahy - Královských Vinohrad, značící pohlednice na rubu čtyřlístkem s vepsanými výmluvnými písmeny V. K. K. V. Tak moc nepochopitelné to ovšem není. Staří kartografové zahrnovali do Krakonošovy říše rozsáhlé území od Kořenova až po Adršpach. Vsadil bych na první možnost. Ale jestli takhle v té době vypadal starobylý mlýn Pekelec s pilou na Metuji, tak měl architekt Jurkovič, který z té ruiny vypiplal současnou malebnou Bartoňovu útulnu opravdu zlaté ručičky.

Nepublikováno