Myšlenkové pochody lidových tvůrců suvenýrů z Krkonoš jsou nevyzpytatelné dnes stejně jako před lety. Třeba taková svého času velmi oblíbená šikmo uříznutá březová placka se zčásti malovaným zčásti dolepeným barvotiskovým obrázkem. V decentním provedení může mít i přes uměleckou bezcennost nostalgické kouzlo starých časů a být „skousnutelným" kontrastním doplňkem současného interiéru. Proč se ale většina výrobců nespokojila s jedním tématem? No protože ve snaze po maximální prodejnosti se snažili na malou plošku narvat co nejvíc. Jako ten Čapkův pejsek s kočičkou když pekli dort. Všechny použité ingredience samy o sobě byly přece ňam, ňam. Ale dohromady se to nedalo žrát. Stejně zřejmě postupoval autor historické památky na návštěvu nejvyšších partií tehdejších pravděpodobně pruských Riesengebirge. Alespoň podle výběru hlavních dominant. Samozřejmě s vyloučením v těchto končinách netypických břízek jakoby obšlehnutých z nějakého rozměrného plátna trutnovského akademika Charlese Mayera, které do scenerie pasují jako pěst na oko.
Tak to nikdy nebylo
Detailní pohled na královnu pohoří Sněžku s nepřehlédnutelnou „Cik cak" cestou od Obří boudy na vrchol s charakteristickými stavbami, z nichž obě vrcholové boudy i původní meteorologickou stanici v této podobě přečkala jen kruhová kaplička svatého Vavřince je z autentické dobové pohlednice. Ze stejného zdroje je Bouda prince Jindřicha postavená nad Velkým Rybníkem při turistické cestě ze Sněžky na Špindlerovku v roce 1889. Rok po druhé světové válce vyhořela a nebyla obnovena. Autentický je i matterhorn v pozadí. To malé „m" není chyba. Geologové tak někdy nazývají karling - unikátní tvar trojbokého jehlanu, jaký má v českých horách pouze ta nejvyšší - Sněžka. Dvě Sněžky vedle sebe, to už je ale hodně přitažené za vlasy. Pro vyšinutého sběratele krkonošských památek je taková kuriózní rarita o to zajímavější. Okousaná od myší, provrtaná červotočem stále visí na chalupě na sice nedůstojném, ale původním místě už půl století.
Nepublikováno