Freiheit

V torzovité fotografické pozůstalosti větroplacha Standy Steinera (1929 - 1997) nejsou jen snímky jeho sportovních souputníků na lyžích nebo svěřenců, kterým vštěpoval zásady lyžařské abecedy, rodinné záběry z turistických výletů, horská panoramata i krajinné detaily z okolí bydliště ve Svobodě nad Úpou či amatérské pokusy zachytit svou tehdy oblíbenou, lehkou a praktickou kamerou Admira 8 z brněnské Meopty zádumčivou krásu bizarních tvarů bukového pralesa na Rýchorách. Měl nos (to doslova) i oko na zajímavé kontrasty nebo groteskní seskupení objektů, pomíjivé přírodní úkazy a neopakovatelné situace. K stáru byl dle mínění mnoha známých tak trochu nekomunikativní ješitný frajer, ale to se konec konců říká i o mě, a pokud vím ještě o dalších dvou nebo třech svobodských gigantech ducha a přitom jsme všichni milí a příjemní chlápci, skromnost sama. I to je možná jeden z důvodů, proč většina filmů a fotografií skončila po jeho odchodu, kdy se jeho žena Zorka stěhovala do Domu s pečovatelskou službou v nějaké makulatuře ve sběrných surovinách.

Netypický snímek tisíckrát zobrazených sloupových božích muk nad obcí Babí na přechodu silnice z Trutnova do Žacléře přes horský hřeben to jen potvrzuje. Méně obvyklý tvar raně barokní sakrální kulturní památky ze značně omšelého šedého pískovce patří k nejstarším dochovaným objektům svého druhu v širším regionu. Podle autorů německé publikace o Žacléřsku z roku 1993 Karla Praetoria a Hellmuta Webera byl podle pověsti postaven v roce 1670 dvěma místními sedláky z Babí jako poděkování za ochranu před morem. Totéž vročení je vytesáno na jedné ze čtyř stěn vrcholové kaplice s malými půlkruhově zaklenutými nikami, ve kterých byly původně náboženské motivy malované na plechu. Letopočet bývá spolu s kovovým patriarším křížem usazeným do zvonové stříšky čas od času zvýrazněn zlacením. Naposledy při celkovém zrestaurování nákladem bývalých občanů města Žacléře v roce 1991, kdy na krychlovém podstavci pod téměř dvoumetrovým sloupem kruhového průřezu ukotveném viditelnými železnými trny přibyla měděná destička s česko - německým textem připomínajícím tuto událost. Tehdy naštěstí zmizela i necitlivě umístěná turistická značka odpovídající sice strohé liteře interních předpisů, ale soudný současník si s úsměvem vybaví nejspíš ty dva matlaly s nápisem Zahrádkáři Kersku ze slavného Menzelova filmu Slavnosti sněženek. Vedle stojící betonová pevnůstka lehkého opevnění vz. 37 A - 140 č. 54, všeobecně známá jako „řopík" podle Ředitelství opevňovacích prací je spolu s mnohem starším historickým artefaktem předvojem největší současné turistické atrakce zpřístupněné dělostřelecké tvrze Stachelberk s vojensko - historickou expozicí. Oba sousedící objekty nejsou zdaleka tak na těsno, jak se to jeví z fotografie. Ve skutečnosti je mezi nimi docela slušný „distanc". To si jen autor snímku vědomě zakouzlil s perspektivou, aby vedle vytříbené oku lahodící krásy lidového baroka vynikla brutalita betonové bradavice na líbezné tváři malebné podhorské krajiny. Ročně kolem projdou tisíce návštěvníků Stachelbergu i nedaleko stojící nově postavené dřevěné rozhledny Eliška po naučné stezce „Opevněné Trutnovsko". Jiný svobodský fotoamatér Fritz Hiltscher fotil podobné památky už na začátku třicátých let, takže zachytil situaci ještě bez bunkru. Morový sloup se mu asi zdál vedle dvojice vzrostlých smrků příliš osamocený, tak vedle něj postavil manželku. Ve výsledku to vyjde nastejno. Změť bílých čar na filmu nejsou ochranné prvky, ale stopy nešetrného zacházení během let.

Nepublikováno

PS

Tak říkajíc s křížkem po funuse mi poslal současný snímek sloupu z počátků letošní zimy Daniel Mach, emeritní ředitel muzea v Žacléři. Nemohu odolat, abych ho dodatečně nezařadil, protože Mistr kamery i štětce citlivě vystihl atmosféru místa.