Freiheit

V závěru prvního letošního týdne vyšli do ulic měst i vesniček tradičně jako po staletí představitelé biblických tří králů slavnostně zvěstující příchod Spasitele. Jejich genderová vyváženost hodná údajných mudrců z východu z Matoušova evangelia, kdy byl každý jiný i když jejich přesný počet je pozdější konstrukt stejně jako královský majestát mi vnukla myšlenku postavit vedle sebe tři odlišně vyvedené dřevěné madonky vyřezané podle stejného mustru. Gotická soška Panny Marie Svatohorské z poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie na Svaté Hoře u Příbrami, jejíž autorství přisoudil Bohuslav Balbín velkoryse samotnému prvnímu arcibiskupovi pražskému Arnoštovi z Pardubic, je poprvé historicky doložena k roku 1611. Roky před tím jsou zahaleny tajemstvím. S milostnou soškou zvíci necelého půl metru, vyřezanou z hruškového dřeva s letitou tmavou patinou jsou spojovány tisíce milostí a zázraků. Na popud papežské konsistoře v Římě byla 22. června 1732 Panna Maria i s Ježíškem slavnostně korunována honosnými barokními korunkami. Stejně jako Pražské Jezulátko je soška Příbramské Madony oblékána do šatiček podle liturgického období. Mezi množstvím obleků věnovaných věřícími za celá staletí jsou i šatičky od Marie Terezie ušité údajně z jejích svatebních šatů. Dokonce i kuriózní vojenské maskáče. V „nedbalkách" bez dodatečné garderoby je „Příbramačka" až nezvykle štíhlá. Nelze se divit, že se uctívaná soška z nejznámějšího poutního místa v Čechách označovaného jako duchovní srdce země stala vzorem pro stovky a tisíce kopií lidových řezbářů, profesionálních řemeslníků i věhlasných umělců. Zbožní poutníci si madonky v různém provedení ponejprv odnášeli na památku z poutního místa a později se soška Panny Marie s Jezulátkem stala výnosným obchodním artiklem. Zejména z 19. století se jich zachovalo nepočítaně a v každém národopisném muzeu je půvabná madonka zastoupena hned v několika exemplářích. Stejně tak váženým artefaktem je i v leckterém interiéru milovníků umění i v nabídce obchodníků se starožitnostmi.

Tři krásky na snímku jsou každá jiná a každá má svůj osobitý příběh. Ani jedna nedosahuje velikosti vzácné předlohy. Jejich výška se pohybuje mezi 35 až 38 centimetry. Ta nejvyšší tmavá uprostřed je vlastně vysoký reliéf s neopracovanou zadní stranou přiznávající původní rozpůlené lipové poleno, ze kterého ji neznámý umělec vyřezal. Někdejší značně narušená popraskaná a chybějící polychromie byla včetně šepsového podkladu v duchu dobového módního trendu odstraněna na holé dřevo dodatečně barevně sjednocené ořechovým mořidlem. Panenka Maria s Ježíškem v levé a žezlem v pravé ruce byla už při výrobě zamýšlena do výklenku nad domovní dveře, kde také mnoho let stávala ke konci zahalená v improvizovaném brokátovém rouchu. Konkrétně v jednom ze starších přízemních domků v Polské ulici v Trutnově. Na čas ji nahradila Panna Marie Lurdská ze žacléřské porcelánky, než noví majitelé s úpravou fasády niku zazdili. Největší kuriozitou je, že si na ni dělal zálusk můj tehdejší vedoucí chodící denně kolem a ostýchal se majitele oslovit. Vpravo je typická „lidovka" řečená „trojhránek" podle výchozího trojhranného polínka s ledabyle nahrubo opracovanou zadní stranou. Přítel Pavel možná dlouho litoval, že se nechal unést a vyměnil ji za trutnovskou archiválii, atraktivní pamětní list na odhalení sochy císaře Josefa II. na náměstí, po kterém momentálně toužil víc. Proporčně vymazlená ušlechtile vyhlížející třetí madonka s krásně zachovalou polychromií včetně kryptogramu jména Maria na podstavci je komerční produkt profesionálního řemeslníka. Dobrodinec, který ji vyštrachal v pozůstalosti po rodičích, se jmenoval Zdeněk Martinec a pracoval jako posunovač na nádraží ve Svobodě nad Úpou. Příbramské Marjánky s tajemnou minulostí a neznámým původem stejně jako jejich nedostižný vzor se takto pohromadě sešly poprvé určitě před rokem 1970.

Nepublikováno