Freiheit

Jestlipak víte, milé děti, co je to čarověník? Ne, ne Honzíku, žádný čarodějník, ale čarověník! Cituji z Wikipedie, která je chytřejší než my všichni dohromady: „Čarověník je chomáčovitá nebo metlovitá znetvořenina na stromech a keřích, která je tvořena hustěji nahloučenými větvičkami, často odlišného zabarvení, tvaru a uspořádání olistění (jehlic)". A ještě jedna citace, tentokrát Jiří Sádlo v časopisu Vesmír: „Někdy to dělá houba, roztoč nebo vir, který se splaší, rozhodí genetiku stromu a vytahá z ní jiný program větvení, než se tam původně realizoval. S nimi nic není, strom je musí živit. Klasicky to dělá na bříze rod Taphrina, např. Kvilda na Šumavě je toho plná". Nejen na Šumavě. I v Krkonoších zejména na Rýchorách lze na břízy s různě velkými boulovitými patvary na větvích občas natrefit. Postrádají sice tajemnou magičnost jehličnanů, zato pro kluka s kudlou v ruce a kapkou fantazie v makovici byly v polovině minulého století, když ještě neexistovaly elektronické hračky jako tablety a mobily, vítanými polotovary fantaskních figurek třeba při pastvě stračeny, mlsné kozy nebo hejna husí.

Ta venkovská idyla pochopitelně není podmínkou. Znám jednoho dospěláka, který ve svém tvůrčím období někdy v hloubi šedesátých let minulého století, kdy „frčely" různě upravované samorosty, také šplhal s pilkou zlodějkou do korun takto postižených bělokorých krasavic. Na své výtvory byl náležitě pyšný. Až tak, že si některé zvěčnil kamarádovým předpotopním bakelitovým blikátkem Pionýr, snad ještě na petrolej, protože Bohdan Holomíček v té době nebyl k dispozici. Kdo by snad ve skvrnách na fotografiích ztrácel orientaci, tak to nejtmavší jsou středy střapatých čarověníků zbavené zaschlých a zbytečných větviček s úmyslem prezentovat pouze „samorostlou" figurku jako umělecký výtvor přírody. Úplně nejlíp se mi dělali imaginární ptáci.

Nepublikováno