Freiheit

Nadarmo se neříká všeho do třetice. Sekery a sekyrky posbírané při úklidu dílny přímo volají o zařazení do již dvakrát rozvinutého seriálu o nástrojích. Jen nepatří úplně doslova starým mistrům. I když starému možná, ale mistrovi? Ne každý domkář nebo chalupář musí mít hned několik sekéreček, takže o jisté mánii k hromadění oblíbených užitečných předmětů není sporu. Většinou jsou to malé univerzální sekyrky pro dům a zahradu z hloubi minulého století. Přestože jsem jejich původní rovná hrubě opracovaná topůrka zpravidla nahradil tvarovanou násadou vlastní výroby, jsou dnes nabízeným výrobkům značky Fiskars z kvalitní oceli s trvanlivým ostřím a odlehčeným ergonomicky modelovaným madlem z pevného tvrzeného plastu na hony vzdálené. Jen ta nostalgie, mrška neodbytná, provázená vzpomínkami a u mnohých i originálním příběhem činí rozloučení čím dál těžším. Z nepřehlédnutelných stop užívání by mohl i ignorantský laik pochopit sílu vřelosti vztahu majitele k jednotlivým kouskům.

Tak třeba hned klasické kovářské dílo se značkou výrobce a dodatečnou amatérskou ochranou nejkritičtějšího místa při štípání dříví. Tu jsem našel při dávné ranní houbařské vycházce kousek za barákem s ohořelou násadou u ještě doutnajícího ohniště po nějakých divokých trampech. Měli by zelenáči hořce litovat. Dodnes je to má z nejmilejších. Možná se v tom ohníčku samovolně zakalila - léta drží ostří jako břitva. Stejně šikovná je sousední tesařská hlavatka s trojí úpravou na vytahování hřebíků. Jednak je to klasická vidlice na hlavě, ale navíc i boční výřez pod uchem pro topůrko. Ke stejnému účelu sloužil na pohled ozdobný otvor uprostřed čepele. To zahnuté pod nimi je speciální tesařská teslice zvaná též motyčka. Tu už tedy opravdu na nic nepotřebuji, i když jsem ji mnohokrát použil i pracovně, ale je to památka po tátovi. Tesařská je i širočina, tu snad netřeba blíže představovat. Starý pan Škrabák ji v masně v Maršově I., která musela ustoupit stavbě nové silnice do Pece pod Sněžkou, někdy užíval při bourání masa. Moc se divil, že se mu vzhledem k vyhnuté násadě nedaří useknout rovně řízky. Nevěděl, že tesaři se tak při osekávání trámů chránili před zraněním. Nad širočinou notně orezlá a s vyviklanou kanadskou násadkou, jednou z prvních vypižlaných vlastnoručně, památka na klukovská skautingem ovlivněná „zálesácká" léta. Kdo by měl srdce ji vyhodit? Ta s tmavou prodlouženou násadou je z vybavení jedné hasičárny. Zřejmě udatným požárníkům tradiční hasičské sekyrky nestačily. Ty nejméně osahané svítící novotu jsou z části nalezenci z kovošrotu nebo rezerva nepadnoucí do ruky tak říkajíc do počtu. Mačetu mi věnoval kamarád Skóča v prvních letech kompostování přebytečné biomasy z nově nabytého pozemku. Dnes už i ekologicky vzdělané vysoce postavené dámy vědí, co to je. Tenkrát to byl prostě jen biologický odpad ze zahrady - tráva, listí a hlavně větve a větvičky, které je nutno před kompostováním upravit. Honza mi tvrdil, že Kubánci je dokážou mačetou rozmělnit úplně nadrobno, líp než nedostižný drtič. Asi nemám ten kubánský fortel. Mačeta s vrozenou grácií exotických krasavic dělá doprovod tuzemským „sekáčům". Sekáček neurčitého původu nejspíš opravdu řeznický se vloudil jen kvůli příbuznosti jména. Těžká kolářská sekera, se kterou se tak efektivně stínala drůbež (úzkostliví ochránci přírody prominou - jsem kluk z vesnice) zůstala zapomenutá zaťatá v pilnici v Mladých Bukách a dvě lehoučké vojenské ženijní pobíječky s pouzdry na opasek odepsané při bojovém cvičení ke všemu svolným staršinou ze mě vyloudili pokrývači, když nám dělali střechu. Nejsem žádný sekerník a nikdy jsem nechodil do hospody na sekyru ani, když byla naše. Ze Tří Seker byla dokonce jedna má prázdninová láska z chmelové brigády, které to i v montérkách s laclem a svazácké košili seklo. Na sekyrky mám prostě slabost. Vím, že nejsem sám. Vyhlášená je údajně největší sbírka seker na zámku v Konici s největší sekyrou zapsanou v Guinessově knize rekordů. Ještě víc jich prý mají bratři Kolouchovi ve Stránecké Zhoři na Vysočině. Jen mě mrzí, že pokud vím, ještě nikoho nenapadlo sestavit nějaký ucelenější katalog kovářských značek, kterými jsou staré kované sekery zpravidla označeny. Je to vlastně takový jejich rodný list. Bez jeho znalosti jsou i ta moje značená želízka prakticky bezprizorná.

Nepublikováno