Váhy, Štír, Střelec - naskočí mimoděk v paměti školní mnemotechnická pomůcka k snadnějšímu zapamatování planet zodiaku po trojicích. Nevím, co je v tom snadného, snad kromě té harmonické zvukomalebnosti. Stejně jako zpívaná věta Pythagorova mi za desítky let nevypadnul z hlavy ani ten našprtaný Zvěrokruh: Rak, Lev, Panna - Váhy, Štír, Střelec - Kozorožec, Vodnář, Ryby - Skopec, Býk, Blíženci. Stejně tak by bezesporu zaplesal pan profesor Hladík, že ani jeho nejblbějšímu žákovi z hudební výchovy na základce se z mozkového softvéru dosud nesmazaly opery Bedřicha Smetany, jak nám je před sedmdesáti lety předestřel: Prodaná nevěsta dala Hubičku Daliborovi u Čertovy stěny, když byli Braniboři v Čechách. Ačkoli to bylo Tajemství, dozvěděly se o tom Dvě vdovy, Libuše a Viola. Absolutní ptákovina, ale je to tam, kdykoliv k dispozici. Zato číslo svého mobilu si nezapamatuji do smrti.
Je to na vážkách
Že jsou malé váhy vážky, to je taky na pováženou. Koho by napadlo spojovat prastaré kupecké zařízení na měření hmotnosti čehosi - čehokoliv pomocí tíže, jako je jednoduchá rovnoramenná jazýčková páková misková váha visící u našich vchodových dveří coby symbol spravedlnosti, se zhmotnělou okřídlenou duhově barevnou krásou třepotající se nad vodní hladinou jezírek a rybníků, se zlou by se potázal určitě aspoň u jediného „vážkologa" kterého znám, zpěváka Dana Bárty. Ten by neználkům rychle vytmavil rozdíl mezi vážkami včetně šídel a váhami i s těmi špičatými nástroji podobnými šroubováku v přihrádce vedle v dílně. Když jsem závěsné vážky před lety věšel na trám vedle dveří, myslel jsem v duchu svého starozákonního vychování spíš na archanděla Michaela, patrona mého prvorozeného, jak v rytířské zbroji s podobným nástrojem u nebeských bran každému odměřuje jeho pozemské skutky. Takové to: „Pomni člověče, kdož tudy procházíš, že všechny tvé činy budou nakonec spravedlivě zváženy." Netuším, zdali někdo pomne. Pokud si vůbec vyzývavě se pohupujících mosazných mističek v zorném poli nad hlavou všimne.
Nepublikováno
P. S.
Vážně neznáte Pythagorovu větu? Na trutnovské „lesárně" to býval v polovině 50. let minulého století kultovní hymnus při každém táboráku na brigádě ve školním polesí. Notový zápis po mě nechtějte. V podstatě to znělo jen jako popová popova deklamovánka.
Moudrý Pythagor / vymyslel větu / že v každém trojúhelníku / o pravém úhlu / čtverec nad přeponou / rovná se součtu / čtverců nad odvěsnami / oběma dvěmami / ať žijí slova / Pythagorova.