Freiheit

Mechanické válcové hrací automaty ovládané pákou na boku daly hanlivý název „jednoruký bandita" výherním automatům všeobecně. Lupič, který potřeboval k obsluze obě ruce se jmenoval Bajazzo. Zpravidla číhal na své oběti ve venkovských hospodách a štamgasti mu říkali důvěrným krycím jménem Forbes. Nedávno zveřejněný historický automat na prodej pohlednic evokoval vzpomínku na podobný přístroj, který zůstal v naší hospodě po roce 1945, když nuceně odešli původní majitelé. Sice nenabízel žádné zboží, pouze peněžitou výhru. Důmyslný mechanismus byl však sestrojen především k oškubání gamblerů. Jako kluka mě zaujal zejména pohybující se šášula, paňáca v tradičním pestrém kostýmu Harlekýna z Commedie dell´arte a časem jsem se ho naučil trochu šidit. Často se mi dařilo obehrát důvěřivé spoluhráče z nepočetné vesnické party vrstevníků, které jsem na unikátní hračku snadno nalákal. Výrobců nevelké dřevěné skříňky o typizovaných rozměrech zhruba 73 x 46 x 14 cm bylo mnoho, často i anonymních. Tento konkrétně s povolením ministerstva financí z 25. září 1925 je opatřen štítkem výrobce ETA Praha - Vršovice. Původní obchodní značka akciové společnosti založené počátkem dvacátých let minulého století vznikla ze slovního spojení Elektro- technické aparáty a firma mimo jiné vyráběla i hrací automaty. Naše kdysi Nieveltova dnes už zaniklá hospoda ve Stříteži čp. 28 u Trutnova, která ho měla pronajatý pravděpodobně od Trutnovského pivovaru byla jako naschvál v německojazyčné oblasti, takže i návod za čelním sklem dvířek byl německý. Klasickou ukázkou jak lze zachovalou funkční technickou starožitnost byť s dobrým úmyslem totálně zmršit je můj klukovský zásah do originálu a výměna návodu za neuměle ručně napsaný český překlad:
1. Vhoďte jeden neopotřebený dvacetihaléř shora vpravo!
2. Vyčkejte, až peníz spadne dolů, načež knoflíkem na pravé straně otočte vpravo, až klapne péro!
3. Točením knoflíku levého pohybujte šaškem sem a tom, aby zachytil do svého klobouku kuličku, spadající z horního otvoru mezi skupinou tyček. Zdaří-li se to, vyhodí automat samočinně výhru na dolní hvězdici označenou střídavě 40-60-40-80 haléřů.

Vyhodí prdlajs! Většina hráčů požadovanými úkony zaměstná obě ruce a ta levá na ovládání šaška přece jen nebývá tak šikovná, takže kuličku do klobouku obvykle nechytí a penízky spadanou do kasičky majitele. Přitom od vystřelení ocelové kuličky je dost času na přehmátnutí, což v zápalu hry málokomu dojde. Během života jsem se stěhoval několikrát. V každém bydlišti jsem určitě nějakou nepotřebnou maličkost zanechal. Jen ta zlodějská bedýnka se mě drží jako jistý příslovečný produkt košile. I když v současnosti slouží už jen jako chalupářská dekorace. Vnitřní mechanika je sama o sobě ukázkou mistrné zámečnické práce bez jediné elektronky nebo procesoru. Byla původně uzpůsobena na 20 haléřů prvorepublikové korunové měny a dokázala mince nevhodných rozměrů vyřadit. Harpagon skrytý někde uvnitř mé povahy uvítal, že po krátké domluvě přijímal mechanismus i téměř stejně velké poválečné padesátníky. Hrátkám, jako ostatně i dalším kratochvílím učinila přítrž měnová reforma v roce 1953. Hliníkové dárečky ze sovětské mincovny i ten neživý stroj odmítal, jako by měl nějakou neznámou stavovskou hrdost. Také mé zájmy se na dlouho upnuly jiným směrem. Teprve při zařizování nového domu po roce 1972 jsem mašinku oprášil a pověsil do chodby v suterénu aby si děti měly s čím hrát. O nějaké závislosti se tehdy snad ani nevědělo. Nefunkční hračka je stejně nebavila, tak nebylo zbytí než znovu zasáhnout do mechaniky. Tentokrát jsem musel pracně o necelý milimetr rozšířit veškeré penězovody na průměr padesátihaléře, který jako na potvoru zakrátko přestal platit. V kasičce jich naštěstí zbylo dostatek, takže je v případě zájmu pro pobavení společnosti prodávám za původně pětikačku a s rostoucí inflací za přiměřený obnos jako hrací žetony. Každému, kdo by mě chtěl obvinit, že nemám licenci a neplatím daně dokážu, že kecám jako vždycky. Mám na to tři svědky.

Nepublikováno