Freiheit

Jmenoval se Josef Barth. Jeho oblíbený skleněný korbílek na pivo schrastil můj již kdysi zmiňovaný spolupracovník Imrich Tóth někdy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století při nějakém zednickém melouchu neznámo kde. Na podobné nálezy mělo tohle obrovité Slovačisko s maďarskými předky při rekonstrukcích sklepů a půd obzvlášť vyvinutý nos v předtuše výhodné směny za několik stakanů tuzemáku. Běžnou hospodskou nekalibrovanou sklenici, půllitr s uchem z čirého skla doplnil nějaký šikovný kutil jednoduchou kovovou montáží s plechovým víčkem. Na sběratelsky vyšší level ho řadí zdařilá zachovalá malůvka odznaku mužského pěveckého spolku v Pilníkově s letopočtem 1862 a jménem majitele. Pilníkov jako historicky první městečko na panství Vlčice získalo status včetně udělení znaku od krále Vladislava II. Jagelonského dva roky před panovníkovou smrtí 20. března 1514. Což máme hnedle jedna dva tři - poměrně hodně let. Přesně suma sumárum 510! Historická fakta jsou nesmlouvavá - ať se to svobodským patriotům sebevíc nelíbí, shluk dřevěných hornických domků pod Černou horou byl mezi česká městečka povýšen na vlčickém panství až jako druhý v roce 1546. A to ještě jen pro výsady a privilegia, za nimiž lze tušit slibný třpyt zlatinek v potocích uhánějících z Rýchor. Neoddiskutovatelná je i převaha německého etnika v regionu. Přednášku o vzniku spolků v Rakousko - Uhersku si odpustím. Faktem je, že opravdu houfně vznikaly až po nástupu Františka Josefa I. na trůn, zejména po vyhlášení prosincové ústavy v roce 1867. K těm nejrozšířenějším patřily všeobecně uznávané spolky hasičské a v závěsu za nimi tělocvičné, často se společnou členskou základnou, následovány veterány minulých válek. Politické byly zpočátku drženy na uzdě, ale sborový zpěv, to není nic proti ničemu, takže zejména ty mužské měly zelenou i v době Bachova absolutismu v letech 1851 - 1859.

Ještě malá, leč důležitá statistická vsuvka, jen na dva tři loky Trautenauer Bier z nabídnutého krýglu. Německý mužský pěvecký sbor v matičce stověžaté i Brněnský mužský sbor pod „Špilasem" byly založeny svorně v roce 1861. Je-li datum na tom Barthově škopku rokem založení spolku v Pilníkově pak „Hut ab", jak by řekli jeho soukmenovci. Zaznamenává ho ostatně i pilníkovský rodák Johannes Gottwald ve své seriózní a obsáhlé Kronice Pilníkova vydané v roce 2008 v Mnichově. Háček je pouze v tom, že venkovští strejci si založení spolku stvrdili nejspíš jen podáním ruky v hospodě u piva. Spolkový rejstřík okresního úřadu v Trutnově uvádí jeho oficiální rok založení 1878. Rakousko-uherská c. k. byrokracie je pojem srovnatelný snad jen s tou současnou eurounijní. Podle listu Trautenauer Wochenblatt číslo 14 hned v prvním ročníku z pondělí 2. listopadu 1868 však už tehdy přispěchali pilníkovští s čestným členstvím pro dvě trutnovské významné osobnosti. Pány Clemense Falge (1825 - 1906) středoškolského učitele, regenschoriho v arciděkanském kostele Narození Panny Marie a ředitele mužského pěveckého sboru z Trutnova vyznamenaného později 28. května1904 císařem Františkem Josefem I. stříbrným Záslužným křížem s korunou a Dr. Josefa Flögla (1844 - 1894) hudbymilovného a oblíbeného okresního veterináře, budoucího sbormistra trutnovské Harmonie a v letech 1887 - 1894 starostu města. Nahlíženo optikou současných investigativců hledajících ve všem pověstné čertovo kopýtko, asi by nebyl velký problém najít v Pilníkově nějaké jejich skryté kořeny. Obě jména se mezi dávnými obyvateli městečka nechají dohledat. Stejné pozadí má možná i čestné členství dokládané od roku 1902 působivým certifikátem udělené dlouholetému učiteli základní školy Josefu Mahrlovi z Horního Maršova, který vyučoval hudební výchovu a český jazyk i na měšťance. Kromě toho hrál na housle v Krkonošském symfonickém orchestru, byl sbormistrem mužského pěveckého sboru a jeden čas i předsedou spolku, velitelem maršovského spolku vojenských veteránů arcivévody Karla Ferdinanda, byl v tělocvičném spolku a dlouholetým členem obecního zastupitelstva. Do školy v Horním Maršově nastoupil Josef Mahrla (*9. února 1875) rodák z Dolní Olešnice u Hostinného 1. května 1898 - z Pilníkova! Identifikovat štamgasta neznámé pilníkovské nálevny známého zdrobnělinou křestního jména Josl, který si možná v alkoholovém opojení s chutí zahulákal „Blaue Berge grüne Täler" s důrazem na refrén „Riesengebirge, deutsches Gebirge. Meine liebe Heimat du ! du! du! by mohlo být kousnutím do hodně kyselého jablka. Barthů je totiž v kraji pod Sněžkou slovy kolegy Imry neúrekom. Jistý Josef Barth je zvěčněn i v seznamu německých vojáků z Pilníkova padlých ve druhé světové válce. Ale třeba naopak byl Pepa bytostný pacifista a demokrat a není nutno kalit vodu na tenkrát běžné nacionalisticé vlně. Obvyklá kvízová otázka: byl to za a) Josef Barth narozený 13. března 1852, krejčovský mistr z čp. 40; nebo za b) Josef Barth narozený 3. září 1855, majitel řeznictví na náměstí v čp. 5; či za c) Josef Barth narozený v Pilsdorfu 22. září 1880, vyučený kolář z čp. 163 zaměstnaný u Rakouské severo - západní dráhy v Pilníkově? Podle všech indícií je s největší pravděpodobností správně za d) Josef Barth narozený 26. října 1909, syn Franze Xavera Bartha (*9. 3. 1872) řezníka a hostinského v čp. 1 t. zv. „Einserschänke" na náměstí v Pilníkově, v letech 1909 - 1929 starosty města. Ten se zasloužil o spojení města Pilníkova se sousední obcí Pilsdorf a stál u navázání spolupráce na výstavbu centrálního vodovodu. Až do roku 1938 byl vášnivý myslivec, člen pilníkovské myslivecké společnosti a nájemce loveckého revíru městským radním a členem různých komisí zejména z oblasti vodních sazeb, porot a porotních listin. Aktivně se zapojil i do činnosti Civilní protiletecké ochrany Luftschutz. Jeho první ženou byla Marie Mattauschová. Podruhé se oženil s Filomenou Tschirnerovou. Celkem měl šest dětí. Když starý pán překročil 73 let byl spolu s manželkou a pěti ženami z rodiny různého stáří vyhostěn z domovské obce v rámci tak zvaného „divokého odsunu" z okresu Trutnov 30. září 1945 do sovětské okupační zóny v Německu. Zemřel 25. srpna 1951 v lužickém městě Gorden v dnešní spolkové zemi Braniborsko. Po Barthovi juniorovi v dostupných pramenech nikde ani stopa. Není doklad o jeho skonu před válkou, není v seznamech padlých ani v kartotéce odsunu. Teprve v časopise německých vysídlenců z okresů Trutnov a Vrchlabí „Riesengebirgshaimat" ročník 21. číslo 8 ze srpna 1967 byla otištěna zpráva, že dne 30. června 1967 po krátké těžké nemoci zemřel v Altengronau v Hesensku ve věku 58 let vážený vrchní tajemník spolkových drah Josl Barth původem z Pilníkova čp. 1, syn bývalého starosty Franze Bartha. Jediný ze všech známých pilníkovských Barthů s křestním jménem Josef užíval i v dospělosti hebrejskou zdrobnělinu Josl. Popustíme-li uzdu fantazii zdá se být úvaha, že vzhledem k věku musel narukovat do wehrmachtu a na frontě byl zraněn nebo zajat a po válce se vrátil přímo do Německa docela logická. Bez jakéhokoliv doložení je to stále jen autorský konstrukt.

Odznak německých zpěváků z Trutnova

Nepublikováno