Sluníčko, sluníčko, kam poletíš? Žvatlají holčičky s červeným broučkem na prstíku sotva odloží plenky. Letí hledat osmou tečku - na to básník. A tak díky Zuzance Vrbové a Jiřímu Suchému vědí už celé generace, že to milé stvořeníčko je slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata). Kdo by neznal z dětství vzor všech ctností z Karafiátových Broučků či tak trochu nafrněnou krásku, idol Ferdy Mravence, žil nejspíš na jiné planetě. A máj - nemáj kdo nezažil slastné opojení tancem když zazněl saxofon, s brumendem do ouška své milé se sotva slyšitelným: Říkej mi to prosím potichoučku, že jsi moje ze všech jediná, že jen po mně stále toužíš ty můj broučku...broučínku, motýlku, sluníčko, beruško, berunko, biedrunko? Nemá cenu si nic nalhávat. Beruška je symbol.
Milování v máji
Ne však ten invazní sexuchtivý tečkovaný predátor na obrázku. Nezvaný host z východu je slunéčko východní nebo též asijské (Harmonia axyridis), který se šíří Evropou rafinovaně od západu. Podle antibruselské verze únikem z belgických a holandských obřích skleníků kam jej tamní farmáři neuváženě záměrně vysadili jako účinného likvidátora škůdců. „Švábové" z některých webů zas tvrdí, že první byla Amerika. Jak jinak? I naše roztomilé berušky jsou vlastně dravci, avšak zahrádkáři je milují, protože dokážou zlikvidovat mšice na rostlinách podle přirozeného odvěkého zákona přírody. Jenže nejsou tak efektivní jako exotický vetřelec a některé druhy škůdců jim vyloženě nejedou jako např. mera hrušková. Asiati sežerou všecko! Dokonce i vajíčka, larvy a když je hlad tak i dospělce našich berušek. A je jich hodně, protože mají mnohem větší sexuální apetit a tím i rozmnožovací schopnost. Vytlačují tak domácí broučky z jejich teritoria a neštítí se použít všech prostředků. Nezkušené evropské entomology matou přezdívkou „Harlekýn". Teček mají na rozdávání. Někdy údajně až devatenáct. A někdy ani jednu. Neustálým křížením vznikají mutanti černí s červenými skvrnami. Něktří prevíti jsou i žlutí nebo hnědí. V nebezpečí filmují smrt. A koušou potvory! Stejně jako domácí sedmiteční miláčci i oni vypouštějí z kloubů hořkou páchnoucí tělní tekutinu, jedovatou pro většinu jejich potenciálních nepřátel. Pokud má někdo pocit, že potkává čím dál víc plačících lidí s opuchlýma očima, nemusí jít vždycky o čtenáře denního tisku nebo důchodce po výplatním termínu. Může to být i alergie na alkaloidy z hemolymfy berušek. Vinaři se ošklíbají při pouhém pomyšlení, že by se jim při sklizni hroznů dostalo pár exemplářů takových smraďochů do lisu. Dokážou prý znehodnotit celý sud, že se víno nehodí už ani pro Pražáky. Na rozdíl od středoevropské populace poseroutků, kteří se drží při zemi, přivandrovalí hmyzáci se výšek nebojí. Ze své domoviny v jihovýchodní Asii jsou zvyklí přezimovat v puklinách na vrcholcích skal. Proto ty invaze slunéček do panelákových bytů na podzim. Ale teď je teprve květen - lásky čas. Máme se na co těšit!
Nepublikováno