Jako všecko tenkrát v minulém století jsme se coby dítka školou povinná museli biflovat nazpaměť, jako když bičem práská třeba vzbuzení o půlnoci i Mohsovu stupnici tvrdosti. Nikdy jsem to v životě nepotřeboval, avšak dám to s trochou dumání i s tím dotěrným Němcem na A za zády dosud. Mastek, sůl kamenná, vápenec, kazivec, apatit, živec, křemen, topas, korund, diamant. A nejtvrdší jsi ty, tupče! Pětka, sedni. Dodával obvykle potrhlý chemikář Maršík, blahé paměti - ať je mu lehká zem. Ale proč si kazit jednu z nejkrásnějších pohádek našeho dětství zrovna vzpomínkou na školu. Sůl, ač vedle cukru podle současných lékařů náš nepřítel číslo jedna je opravdu nad zlato. Je pro život nezbytná, leč nic se nemá přehánět. Ani kdyby byla na předpis a hrazená pojišťovnou. To co si generace Čechů vsugerovaly o alkoholu, že užívaný v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství nebo že z rukou lékaře je lék o soli neplatí. Ne, ne, nemíním psát žádný traktát o soli. Zmínku o solných stezkách, jimiž byla v dávnověku česká kotlina protkána jako pavučinou a pro svůj strategický význam byla nejedna během času přejmenována na zlatou si však neodpustím.
Sůl nad zlato
Alpská sůl ze Solné komory putovala do Čech od jihu. K nám do Krkonoš se dovážela přes Libavské sedlo většinou z Malopolska z dolů ve Věličce. Dnešní Muzeum Podkrkonoší, bývalý trutnovský hrad sloužil po třicetileté válce dokonce jako sklad soli. Přímo ve Svobodě stejně jako na celém vlčickém panství drželo výsadní právo na prodej soli město Pilníkov. To si ale dnes každé mazané pětileté dítě dokáže zadat blbé umělé inteligenci. Jen mě tak napadlo, že i slánka je důležitá Maruško. U vás na Hané vlastně solnička. V každém případě mám na mysli příruční nádobku s chloridem sodným vzniklým smícháním škodlivého sodíku se smrtelně jedovatým chlorem na kuchyňskou sůl, od věků užívané ochucovadlo, které si tělo žádá a nezbytně potřebuje. Ne nadarmo je chléb a sůl nedílnou součástí vítacích ceremoniálů známou už u starých Slovanů. Dvojici schránek na sůl a stejně žádaný pepř, která nesměla chybět ani v poslední špeluňce 4. cenové skupiny, jsme si uvykli říkat kořenky. Jen nám jaksi nepřešlo do krve zacházet s nimi jako s odjištěnou pistolí. Maximálně opatrně! Pokaždé když se ruka šátralka už, už natahuje po další špetce, je lepší se pokochat rozličnými schránkami ze skla, dřeva, kovu i porcelánu, kterých se v každé domácnosti najde víc než je zdrávo. Některé jsou dokonce docela fotogenické.
Nepublikováno