Houbařské okénko aneb koloděj kontra kováři

13. července 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
U hřbitova pod schody cestou z hospody

Kdybych měl talent jako Ezop, napsal bych bajku, jak udatný starý koloděj zdolal dva statné kováře. Ze snímku je však zřejmé, že chlapáčtí kováři jsou z rodiny modrajících hřibů podle nejnovější vědecké klasifikace s binomickým jménem Neoboletus luridiformis, řazené mezi chutné jedlé houby vyžadující delší tepelnou úpravu. Koloděj v tomto případě není příbuzný často zaměňovaný druh Suillellus luridus, ale naprosto běžný a obyčejný Homo sapiens Tonda. Shodou okolností rovněž koloděj, i když podle běžného jazykového úzu se těmto přerostlým exemplářům říká častěji kolář. To, že také občas modrá není výsledkem přesvědčení, že modrá je dobrá, ale běžný přírodní úkaz související s věkem.

Možná je to právě naopak a zmínění kováři jsou kolodějové jako polena. Už jen podle místa nálezu uprostřed města pod lipami. Nezkušení houbaři si je často pletou a ti zkušení jen s bohorovnou samozřejmostí konstatují - modrák jako modrák. Jenže to se z příběhu úplně vytratí ta pointa. Ať tak či tak, přestože jejich klobouky v barvě kovářské zástěry zřejmě odradily ostatní kolemjdoucí, byli i přes viditelný věk několik lijáků za zenitem oba zdraví jako horský tuřín. Skončili na talíři jako vynikající řízečky. Jen se po nich zaprášilo.

Nepublikováno

Nečekaná změna sobotního oběda

Nečekaná změna sobotního oběda


 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.