Mužný idol paní a dívek Walda Matuška svého času dobře věděl, jak se struny v ženě naladí i kam se skrývá kdo má rád. To jsem ovšem jako rozjívený vesnický kluk ještě nemohl znát. Mě lákala jiná věž. Tedy spíš věžička s průduchy stlučená z prken nad hasičskou zbrojnicí uprostřed návsi. Po každém hasičském cvičení se tam sušily zavěšené jutové hadice, jindy pečlivě stočené na cívce stařičké stříkačky značky Smekal nad mohutným vahadlem pro ruční pumpování vody. Pokaždé když znavení hasiči nechali vrata otevřená a odskočili si do hospody hned vedle spláchnout prach, nakukovali jsme zvědavě do zákoutí regálů s několika naleštěnými přilbami ze zlaté mosazi snad ještě z dob starého Rakouska. I na modré německé brigadýrky s dýnkem olemovaným červenou paspulkou a odpáranými odznaky rozcapeného ptáka s tím zparchantělým křížem budící spolu s trofejními vroubkovanými plechovkami na plynové masky hrůzu připomínkou nedávno skončené války. Kdeže loňské sněhy a dávné věže jsou!
Asi do věží, asi do věží…
Kdysi stávaly takové věže téměř v každé větší vesnici, kde byl hasičský sbor. Často spojené s prolézačkami a velkými okny pro cvičení velkých kluků v uniformách aby jim nenarostly pupky starých páprdů. Některé vesnické zbrojnice si byly podobné jako vejce vejci. Jinde se experimentů nebáli. Na mnoha místech soupeřily světské stavby hasičů v dominanci alespoň opticky s věžemi svatostánků. Sice jsem hasičem nikdy nebyl ani v éře požárníků, ale z pouhé nostalgie si pár většinou dávno zaniklých věžiček z regionu rád připomínám. Už kvůli mé nejoblíbenější z areálu Piettovy papírny na úvodním snímku, kterou znám jako vesměs všechny ostatní jen z historické pohlednice, protože je krásná.
Nová zůstala jen na papíře stavební firmy Fischer a Hollmann
Nepublikováno