Freiheit

„Půlnoc mi do stanu kouká, táborák přestal už hřát, za chvíli celý les i louka půjdou s námi spát. Potok si v údolí brouká, kolem je ticho a mír, časový signál do tmy houká starý moudrý výr. Táborák už zhas a kolem nás jen voní jehličí a černá tma krok měkký má jak tlapky kočičí. Svět už dávno ztich, jen ve větvích si stromy šeptají a měsíc nad námi s bílými hvězdami se schází potají. Táborák už zhas a čeká nás teď lůžko z jehličí. Jen spi a lež tak dlouho, než zas kohout zakřičí."

Jen naivní a hodně zaslepený fanda mého neumětelského psaní by byl na pár vteřin schopen považovat slova dávno zlidovělé písně z pera opravdového Mistra Ivo Fischera za má. Stačí zavřít oči a pokusit se je srovnat do veršů a i bez dnes nepostradatelných sluchátek zazní v uších tklivá podmanivá hudba Zdeňka Petra a nezapomenutelný znělý baryton mužného fešáka Rudolfa Cortése. Ještě než vznikl Semafor a plejáda nastupujících mladíků bardy ze staré gardy doslova převálcovala, byl typický představitel elegánů „old school" jedním z nejpopulárnějších popových zpěváků padesátých let. Pro hebký sametový hlas a světácký šarm nazývaný českým Frankem Sinatrou s orchestrem Karla Vlacha za zády, hvězdná celebrita naší válečné generace, pro kterou „Sestry Allanovy" nebyly nějaká dvojčata od Červeného kříže, vystoupil kdysi spolu s Ljubou Hermannovou a vlastní doprovodnou skupinou i ve svobodské Sokolovně. Hltal jsem jejich staré melodické hity poprvé pod jednou střechou se svou budoucí nejmilejší manželkou, aniž bychom o sobě věděli a navzájem se znali. Kdybych já uměl psát básně a nebyl jen Starý honec krav, stačilo by jen vydolovat z paměti názvy jednotlivých songů a sestavit celý tehdejší možný Cortésův repertoár: Tiše den zhasíná, Váš dům šel spát, Dům na předměstí, A housle hrály, Hm, hm, ach ty jsi úžasná, Tak láska začíná, Duben, první duben, Čím víc tě mám rád, Přání, Až budeš má, Až půjdem ve dvou, Tak nevím? Kdybych tě neměl rád, Očím snad uvěříš, Na shledanou, Dobrou noc, Pokouším se zapomenout, Vzpomínky mi zůstanou, Co má být, má být... Se stejnými písněmi vystoupila během let celá řada interpretů. Od R. A. Dvorského a Arnošta Kavky k Milanu Chladilovi, Josefu Zímovi a Karlu Hálovi až třeba po Waldemara Matušku nebo Jiřího Suchého. A všichni dobří! Originální a nezaměnitelní. Ale co naplat - Rudolf Cortés (ročník 1921!) byl hvězdný idol našich -náctých let. Když v roce 1964 vyšla na černém vinylovém elpíčku ze Supraphonu píseň o vyhaslém táboráku, tak jsme si s mou životní láskou už několik let svoji při jejím poslechu na tu zajímavou shodu náhod prvního setkání náhodou vzpomněli. Má milá už u jiného ohníčku poslouchá zpěv andělského chóru a já jí k 85. jubileu svátku posílám písničku - vzpomínku na chvíle, kdy jsme byli spolu.                   (Helena *18. 8. 1939)