Nemívám ve zvyku chlubit se cizím peřím, ale někdy se v něm docela rád přihřeju. Vím dobře, že krást se nemá. Ani na internetu. Ale když je to nezbytné probudí se ve mně spící pirát. Dokonce, i když mi někdo pěknou fotku pošle tuším, že bych ji neměl publikovat bez jeho vědomí, jenže přesvědčení, že se z toho vždycky nějak vymluvím, je silnější. Zejména když je krásná. Krása se má přece sdílet. Je-li navíc autorkou hvězda v docela jiném oboru než je fotografování nebo astronomie, o které vím, že dobře zná výrok nesmrtelného Járy Cimrmana - Pochval se sám, nikdo jiný to za tebe neudělá - a přesto se jím neřídí, rád největšího Čecha vyvedu z omylu. Vyvádět jiné z omylu je totiž moje hobby. Jako ostatně většiny nás chybujících.
Kde slunce zapadá
„En mi imperio, no se pone nunca el sol." Vzdělanci ze staré školy vědí. Nám, kteří jsme při hodinách dějepisu nedávali pozor, napoví každá encyklopedie. První prý byl vychloubačný Habsburk, císař Svaté říše římské, španělský král, arcivévoda rakouský etc., etc. Karel toho jména V. (1500 - 1558) kdo se po zisku španělských držav v Americe chvástal, že nad jeho říší slunce nezapadá. Stejný dojem mohl mít mongolský dobyvatel Čingischán ve 13. století a v toku dějin jeho následníci - Napoleon, Hitler, Stalin... Co do rozlohy seděl výrok svého času na Britské impérium a kochal se jím i vysmívaný Franta Pepa Jednička před rozpadem monarchie, jíž jsme byli po staletí součástí. A leckterý Čecháček zaslepený falešným lokálpatriotismem je ochoten tvrdit, že slunce nezapadá ani nad okleštěnou Českou kotlinou, jejímž středobodem je symbolicky bájná hora Říp. Jenže zapadá holoubci, jak je vidno. Zapadá. „Řeč hvězd je tajná" (Šiktanc) a zákony vesmíru jsou nesmlouvavé.
Nepublikováno