Freiheit

...a není každá bedla jedlá. Vybují-li takhle brutálně masivní exemplář uprostřed zahrady, měl by každý nálezce zpozornět. Rozmohl se nám tady takový nešvar. V trávě luk, zahrad a parků lze stále častěji najít statné plodnice jedovaté potvůrky s příznačným jménem bedla česká. Na rozdíl od vynikající bedly vysoké rostoucí v lese, kterou hospodyňky milují pro lískooříškovou příchuť a obalované řízečky jsou vyhlášenou perlou české kuchyně, tato je novým poddruhem bedly červenající. Charakteristickým poznávacím znamením je tudíž mimo jiné zčervenání dužiny na řezu. Bedla vysoká dosahující v příznivých podmínkách výšky až 40 cm se nečervená ani v mládí. Bedla červenající považovaná dlouhá léta za jedlou a houbaři bez obav sbíraná hodila věhlasným mykologům do odborných debat takříkajíc vidle. Již několik zaznamenaných nevolností, zvracení, průjmů a rychlé dehydratace organismu, dokonce i úmrtí po jejím požití vyvolalo neshodu i mezi na slovo vzatými odborníky. Staří praktici znají pochopitelně desítky neomylných rozlišovacích znaků mezi množstvím druhů bedel. Laikům je každá rada drahá, ti jsou schopní sníst i muchomůrku tygrovanou. V tom případě je to ovšem jejich poslední večeře. Vyplatí se jednoduchá zásada. Podezřelé bedly z parků a zahrad nebrat. I za cenu, že bude váš jídelníček chudší o vynikající laskominu. Ta na snímku měla ještě nerozvinutý kulovitý klobouk krásně masitý a na řezu sněhově bílý. Pokmínované plátky osmahnuté na másle byly ňam, ňam!

O tom jak se „divoká" příroda z kopců a luk tlačí do civilizace a rozšiřuje svá teritoria i do hustě obydlených oblastí měst svědčí „nenažrané" srnky, pochodující i docela frekventovanými ulicemi za bílého dne. O zahradách včetně místního hřbitova nemluvě. Okousaná poupata růží a oloupaná kůra z rybízů dohání některé pěstitele nad troufalostí jinak krásné a ušlechtilé zvěře doslova k šílenství. Michal Kupec bydlí sice blízko u lesa a jeho zahrada je divočině blízká takže samozřejmě jako zkušený fotograf nemohl odolat, když se mu ukázkový párek pohyboval přímo před okny. Ta loupežnice, co chodí k nám likvidovat rybízové keře to štěstí nemněla. Nachytal ji neumětel pouze s mobilem. Houbami jsem začal, tak ještě jedna nakonec. Výše zmíněný kamarád Michal vyfotil po nedávných deštích v příkopu u silnice před domem na kmeni jívy krásně vybarvený trs sírovce žlutooranžového, nad kterým by se houbařským fajnšmekrům sbíhaly sliny.

Nepublikováno