Freiheit

Pro toho, kdo na podzim občas zajde do lesa a nemusí to být zrovna myslivec nebo houbař není nález shozeného srnčího parůžku nic zrovna neobvyklého. I když převážné většině návštěvníků se to nemusí podařit ani za celý život. Najít oba párové shozy na jednom místě je už docela rarita, ačkoli i to se stává. Je-li období od konce září do prosince, kdy srnci obvykle shazují svou samčí chloubu bez sněhu, mají i zapálení sběrači dost času na nějaký nález. Ale najít náhodou čirou dva parůžky vedle sebe na krajnici docela frekventované asfaltky uprostřed husté zástavby svobodské Sluneční stráně jen pár desítek metrů od rušného koridoru rychlostní silnice z Trutnova do Pece pod Sněžkou plného hluku a motorových zplodin v podstatě ještě „teplé" tomu říkám klika z - češtináři se dovtípí. S přihlédnutím, že tudy projde denně dost lidí, o pobíhajících psech nemluvě se mi nechce věřit, že by tam lákavě vyhlížející „kostičky" ležely nějak enormně dlouho. Lze předpokládat, že tu své zbraně odhodil možná i za pomoci drátěného pletiva plotu v těsném sousedství zkušený mazák, téměř domestikovaný bandita, který celoročně vytrvale plení okolní zahrádky. Má-li to být konkrétní kompenzace za zlikvidovaný rybíz, pak se štěstěna zrovna nepředala. I když těch několik skleníček rybízové marmelády považované každoročně za samozřejmost ve srovnání s chvilkovým adrenalinem vyburcovaným loveckými atavismy je možná ve výsledku fifty fifty.

Že i přes tradované fámy a mysliveckou latinu lze ze získaných parůžků ledacos vyčíst na tom se většina odborníků shodne. Zejména skutečnost že proměnlivost, různorodost a tvarová variabilita srnčích parůžků nemá mezi lovnou zvěří z našich revírů obdoby odkývou teoretici z výzkumných ústavů i staří praktici z honiteb. Většina markantů nasvědčuje, že nerovný vidlák byl již starší kus ve věku 5 - 6 let. Do karet hraje zejména rovný až vydutý lom od pučnice, poměrně velké bujně zaperlené střechovité růžice i vnitřní spodní část lodyh, z nichž ta delší pravá měří 23 cm s ostrými konci špic i skutečnost relativně brzkého shozu v první dekádě října. Drobnou vadou na kráse avšak výrazným plusem na zajímavosti je levá lodyha poznamenaná pravděpodobně drobným zraněním ještě měkkého parůžku v lýčí. Vedle viditelného pokroucení má na rozdíl od pravé lodyhy s 8 cm dlouhou přední výsadou slabě vyvinutou zadní výsadu o délce pouhé 2 cm. Podle lapidární charakteristiky pytláka Říhy - kus na odstřel.

Nepublikováno