Freiheit

Hledá se mladý muž s placatou čepicí! S největší pravděpodobností je to některý průkopník automobilizmu z Úpského údolí. Zhruba před sto lety, možná o trochu míň, mohl být se svou fungl novou dodávkou, v současné terminologii pikapem značky Tatra, spatřen na úzké klikaté silnici vedoucí od konečné stanice železné dráhy ve Svobodě nad Úpou někam do hor. Proč jinak by si jeho fotografii schovávali mezi rodinnými relikviemi obyvatelé nenápadného domku za mostem v tehdejším Maršově I.? Autodopravců tenkrát bylo poskrovnu. Podle tištěných adresářů z té doby tak jeden dva v obci. A drobné podnikatele vlastnící auto na přepravu zboží by spočítal na prstech i dlouholetý pracovník na maršovské hraběcí pile. Ne každý se nechal za volantem vyfotit. A když už, tak ne tak „tajemně" aby se nedal identifikovat. Žádná firma na dveřích jako dnes, ani viditelná poznávací značka. I docela výstavná budova v pozadí (nejspíš hospoda) je nezvykle anonymní. Nezbývá než vsadit na rozpoznávací znaky líbivého autíčka. Jeho řidič jistě ani netušil, že sedlá sen mnoha dnešních sběratelů automobilových veteránů. Něco mi našeptává, že je to hledaná Tatra 12 Normandie vyráběná někdejší automobilkou při Nesselsdorfer Wagenbau, kterou založil kopřivnický sedlář Ignác Šustala už v roce 1850. Po první světové válce se Kopřivnická vozovka záhy přejmenovala na dnes světoznámou firmu Tatra. Tento typ karoserie určený k převážení lehkých nákladů do 300 kg odkoukaný ve Francii používaný nejčastěji u značek Renault a Citroën dostal jméno Normandie. Byl údajně montován už na lehké, levné, nezničitelné autíčko Tatra 11 zvané žehlička, zejména však na určitou část produkce vylepšeného modelu Tatra 12 vyráběného v letech 1926 - 1934. Zadní nákladní část Normandie byla z vodorovně kladených dřevěných palubek s vnějšími žebrovými výztuhami opatřená skládací plátěnou střechou. Zadní sedadlo mohlo v prostoru zůstat a cestující měli dokonce více místa. Oproti běžné karoserii tvořené většinou jasanovou kostrou pobitou plechem nebo u levnějších modelů lepenou drcenou kůží byly palubky odolnější proti poškození. Oblíbili si ji nejen drobní řemeslníci a obchodníci, ale v barvě khaki je užívala i armáda.

Blondýny a frajírci v jelenicových rukavičkách, kterým motorový olej smrdí, mohou následující řádky vynechat. Ostatní šmíráci a nemusí to být jen Tatrováci, kterým cvrlikání ventilů čtyřtaktního „boxeru" zní jako rajská hudba sfér, si těch několik technických parametrů vychutnají jako vzácnou partituru. Fenomenální konstruktér Hans Ledwinka (1878 - 1967), otec tatrovácké koncepce páteřového rámu, známé „roury" užívané naší nejstarší automobilkou zejména u těžkých nákladních vozidel dosud, postavil „dvanáctku" jako dvoumístný, dvoudveřový pikap s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Zážehový, vzduchem chlazený plochý dvouválec s rozvodem OHV, objem 1056 cm³, vrtání 82,0 mm, zdvih 100,0 mm, komprese 4,9, dva ventily na válec, karburátor Zenith, bez přeplňování, výkon 10,0 kW (14,0 k) při 2800 ot/min, mechanická čtyřstupňová převodovka se zpátečkou, rozvor náprav 2635 mm, rozchod kol 1200/1200 mm, vnější rozměry: délka 3600 mm, šířka 1500 mm, výška 1660 mm, pohotovostní hmotnost 700 kg, maximální rychlost 70 km/hod, spotřeba 10 litrů benzinu na 100 km. Vpředu tuhá náprava a příčné listové pero, vzadu kyvadlová náprava (poloosy) a příčné listové pero, přední i zadní brzdy bubnové mechanické, ovládané ocelovými lanky. Kola 18" s plnými disky upevněná 4 šrouby. Pneumatiky 26 x 4,4. Volant vpravo, ruční řadicí páka uprostřed vozu. Většina uvedených komponentů nejsou žádné dogma. Spousta se jich montovala podle toho, co bylo momentálně na skladě. Zejména karburátory, startéry, dynama, klaksony, směrovky a další příslušenství. Především v elektro výbavě jsou běžné značky Bosch, Scintila a další. Jen minimum z nich je na fotografii vidět. Ale je to tam!!! Celá ta paráda stála v roce 1930, kdy byla poprvé oficiálně zveřejněna průměrná měsíční mzda ve výši necelých osmi stovek tehdejších korun československých bratru zakulacených 30 000. Za to se dal pořídit docela slušný rodinný domek. Rád bych věděl, který Wimmer, Hofer, Mohorn, Schröfl, Mitlöhner, Tippelt, Buchberger, Kneifel, Berauer, Dix, Schwantner, Neumann, Peterka, Vinter, Fries si to Himmelherrgottkrucifix mohl dovolit? Placatou čepici měli všichni.

Nepublikováno