O kamenech

27. dubna 2009    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Ušlechtilé kameny

Praotec Janeček vzal kdysi dávno do ruky kámen a předznamenal tak celou jednu dějinnou epochu. Základní materiál naší planety je od pravěku věrným souputníkem člověka. Od pěstního klínu ke gruntům stavení, od pyramid k sochařským skvostům antiky, přes klenby katedrál až k tomu nejtěžšímu kameni nad rovem. Ty nejdražší a nejvzácnější kameny se staly odznakem moci, ty dostupnější, neméně ušlechtilé a krásné, záležitostí zdobnou. Jejich zpracováním, řezáním, rytím a broušením se proslavili kamenáři z Podkrkonoší a Českého ráje už v 16. století.

Na jejich odkaz navázal zakladatel „štajnšnajdrovské" rodinné tradice pan František Vorel, mistr uměleckého řemesla, které se v rodině rozvíjí už ve třetí generaci. Drobné užitné předměty denní potřeby i větší dekorativní solitery volně broušené z ruky, vzniklé v janskolázeňské dílně Jiřího Vorla, nesou pečeť nesporného citu pro barevné možnosti materiálu a vyvážené tvarové proporce, stejně jako bravurně zvládnutého řemesla. Odlehčený rukopis italské školy, který patriarcha vznikající dynastie předal potomkům, dodává jednotlivým artefaktům zvláštní motýlí lehkost. Jiří Vorel zpracovává ušlechtilé kameny z celého světa do čtvrtého stupně tvrdosti. Vzpomínáte? Mastek, sůl kamenná, vápenec... Nespočet druhů vápenců a mramorů, z nichž tím erbovním je aragonit. Jeho jiskřivé žilkování a škála teplých barev od medové po temně hnědou, evokuje na jazyku chuť vyzrálého koňaku, za který opálení lamači v lomech na východním Slovensku rádi objeví pod haldou hlušiny „náhodou" zapomenutý, zajímavě rostlý, neporušený blok. Znalci ocení zářící exotické mramory z Brazílie, důstojnou patinu zelenavého serpentinu, neposkvrněnou běl alabastru. Jako krkonošský patriot vašemu zájmu vřele doporučuji i ten na pohled všední vápenec z místních zdrojů. Tuny „vrchlabského mramoru" končí zpracovány průmyslem, či v podezdívkách domů. A přece dokáže i tenhle obyčejný kámen hýřit odstíny růžové a šedé, jakoby převzaté z palety Vladimíra Komárka. Šikovné ruce Jiřího Vorla dovedou na nepoddajném materiálu vytrucovat požadovaný tvar. Hodiny a hodiny trpělivé práce mu dodají patřičného lesku. Vám stačí jen se dívat.

In: Úvodní slovo na vernisáži první samostatné výstavy prací Jiřího Vorla v trutnovské Galeri Lada 20. 11. 1998


 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.