Freiheit

Když ještě ochrana osobních dat nebyla, vládla celým širým světem idyla, lidi byli otevření víc než dosti, veřejně si sdělovali důvěrnosti, bez studu a uzardění líce, psali je i na poštovní pohlednice.

Neumělá parafráze písně Civilizace autorů Ježka, Voskovce a Wericha ze hry Osel a stín napadne nejednoho vtipálka sběratele při probírání historických pohlednic. Jsou dokonce specialisté, kteří různé kuriozity přímo vyhledávají. Raději pominu většinou nepublikovatelný sexuálně zabarvený černý až brutální vojenský humor na lístcích z vojny, ve kterém si libovali zejména němečtí vojáci v první světové válce. Při jeho četbě by se rděla nejen noční váza v kobce klášterní novicky, ale i klika od vrat v průjezdu jistého domu v pražské Perlovce. Vždyť co asi tak mohl psát zamilovaný Helmut, Johann či Walter své milé na s rozpaky uvedené nepoužité ukázce tehdejší hambaté oficiální produkce? S konstatováním, že tudy cesta nevede, zůstane i pro slušně vychovaného pokrytce materiálu dost a dost.

Zrovna při prohlížení nedávné akvizice několika celkem běžných regionálních fotopohlednic z období po roce 1945 jsem na obligátním blahopřání k velikonočním svátkům na zimním černobílém záběru z Velké Úpy takovou úsměvnou noticku našel. Adresní strana je sice ušpiněná a pokapaná vodou. Možná deštěm, snad slzami... Jinak bez poškození, řádně vyplacená dvěma šedesátihaléřovými známkami s portrétem tehdejšího presidenta Eduarda Beneše. Jediné, co by mohlo lákat sběratele poštovní historie je provizorní razítko odesílací pošty, kdyby bylo v lepší kvalitě. Panu Josefu Ulrychovi do Jaroměře pohled svého nového působiště poslali někdy v dubnu 1946 manželé Kolářovi. Podle písma a iniciál A. K. zřejmě paní Kolářová, protože manžel, národní správce pensionu Luční domov s původním čp. 197, po přečíslování v roce 1981 nově 73, patřícím původně fotografovi Hansi Bönschovi *1892 ze starobylého rodu krkonošských horalů a majitelů horských bud, se jmenoval František. U pozdější dependance zotavovny ROH Kolektiv mě při zalistování v historii zaujalo, že původní budovu z let těsně před Velkou válkou projektoval stavební mistr Josef Tippelt z Mladých Buků a přestavbu do podoby na snímku pravděpodobně ještě před rokem 1930 svobodský architekt Ing. Franz Fimml. O tom ale na pohlednici nic není. Jen firma majitele domu „Sudetengau Riesengebirge - Pension Villa Wiesenheim - Groß Aupa II. Hans Bönsch - Fotograf". Vedle omluvy pisatelky, že posílá zimní pohled, protože letní nemá ještě sdělení, že jinou variantu posílá paní Janouškové, kdyby měl zájem se podívat. A také konstatování jak je zde krásně. A nakonec úsměvná a zlidšťující noticka - cituji: „Prosím Vás, dejte k nám někdy kočku, aby mě tam myši moc nenadělaly škody." Není to milé?

Nepublikováno