Freiheit

Úvodní slova dobového šlágru přesně vyjadřovala mé pocity na uvedeném snímku. Vyštrachal jsem ho ve svém vojenském zápisníku a i po 62 letech si vzpomínám na dávno promlčený „hříšek". V sobotu 16. února v roce 1963 se v posádkovém klubu na velitelství ženijní brigády v Litoměřicích pořádal maškarní ples. Byl jsem v té době „stará máza" a vojnu jsme měli všeobecně tak říkajíc „na háku". S dalším potrhlým Krkonošákem Jirkou Dostálem jsme se vsadili s několika ostatními kluky od naší průzkumné roty sídlící v budově, že si půjdeme s důstojnickými paničkami zatancovat. Hlavní bránu střežili zbrojnoši, ale my už byli uvnitř. Pro záklaďáky byl pochopitelně vstup zakázán a přísná kontrola u dveří vpouštěla bez lustrace pouze maskované příchozí. Kupodivu prošli i dva hastroši vymódění stylem „co dům dal" za skijáky z hor.

Kulturní vložku zajišťovali umělci z Prahy. Byla mezi nimi jen o rok starší vycházející hvězda z divadla Semafor (které jsem přesně rok před tím prvně navštívil při představení Zuzana je zase sama doma s vojenským zájezdem ze zimního soustředění v Tisé v Děčínských stěnách) Jana Malknechtová *19. srpna 1940. Na pohled celkem nenápadná šedá myška v brýlích, kterou na pozdější oficiální fotografii vylepšil na krasavici profesionální fotograf. Ale ten hlas! Když za doprovodu trumpeťáka orchestru zapěla populárního Motýla z autorské dílny Suchého a Šlitra vůbec nevadilo, že ji nedoprovází semaforský parťák Jiří Jelínek, český Louis Armstrong se svým vyhlášeným chraplákem. Pánové S+Š měli šťastnou ruku, když ji angažovali jako plnohodnotnou náhradu za odcházející Evu Pilarovou. Nějak mi nabobtnalo ego a v pauze mezi vystoupením jsem ji vyzval k tanci. Nejspíš to měla potají v úmyslu i řada dalších, ale zábava se teprve rozjížděla a alkoholový doping ještě nezabíral, takže se nikdo neodvážil. A zboř se světe, ona přijala. Byla velmi příjemná a milá a shovívavě přehlížela mé přešlapy nejen na parketu, ale i v konverzaci. Tak trochu mi připomínala jinou srpnovou lvici - mou nejmilejší celoživotní tanečnici. Dokud jsme s netančícím kamarádem postávali v koutku u improvizovaného baru, nikdo si nás v záplavě ostatních kašparů moc nevšímal. Po mém tanečním extempore nás procitnuvší pořadatelé nekompromisně vyvedli. Sice potupně a s ostudou, ale naštěstí bez kázeňské dohry. I tak odešel odmaskovaný svůdník od prvního raportu s očima šejdrem. Nekvalitní fotku nám na památku tajně v polních podmínkách pořídil útvarový fotograf Standa Šenkapoul. Jana Malknechtová zářila na prknech Semaforu do roku 1965. Zahrála si také ve filmu Kdyby tisíc klarinetů. Osudnou se jí údajně stala výstavba obchodního domu Kotva, který podle plánů manželů Machoninových stavěla v sedmdesátých letech švédská firma SIAB. Zpěvačka se po sňatku odstěhovala s manželem do Švédska a zmizela z české hudební scény. Podle nedoložených zpráv internetové agentury JPP (Jedna paní povídala) údajně zahynula při požáru v roce 1990.

Nepublikováno