Pro podniky odkázané na energii vodních toků nebývaly pohromy spojené s povodněmi nic neobvyklého. Historky vandrovních chasníků „ze starého mlejna" jimi byly protkané stejně jako zápisy v obecních kronikách. Několik katastrof postihlo i brusírnu dřeva na vzácném snímku z mnohatisícového souboru fotografií a pohlednic uložených v depozitáři Muzea Podkrkonoší v Trutnově. Toto bohužel nedatované foto neznámého autora lze spatřit mezi asi dvěma sty vybranými exponáty na v pořadí druhém cyklu šířeji koncipovaných výstav nazvaných „Trutnovsko na starých fotografiích a pohlednicích". Vernisáž proběhla ve čtvrtek 20. března 2025 a výstava potrvá do 19. 10. 2025. Původní Hoferova brusírna na horním toku Úpy v sevřeném údolí někdejší samostatné obce Maršov III byla zřízena někdy v druhé polovině 19. století u domu s původním číslem 33, zakresleném již na indikační skice stabilního katastru z roku 1841, i když jeho historie je jistě starší. Majitelé se často střídali. Ještě na přelomu století měl podle sčítání obyvatel v roce 1900 brusírnu propachtovanou maršovský rodák vrchní mistr Johann Posner *9. 12. 1838. Pracovali tam v dělnických profesích i jeho tři synové.
Jedna z největších povodní 19. století v Krkonoších v červenci 1897 ji velmi zle poškodila. Tehdy brusírna patřila firmě Josefa Etricha dědicové, spravované trutnovským lnářským podnikatelem a čestným občanem Svobody nad Úpou Johannem Etrichem (1836 - 1912), spolu s bratrem Ignácem jejím spoluvlastníkem. Hlavně však odnesla téměř veškeré zásoby uskladněných polen a celý areál byl pod vodou. Prozíravému podnikateli, jako svobodskému rodákovi znalému poměrů se neperspektivní nemovitost v zátopové oblasti podařilo v prosinci 1905 prodat za 130 000 K rakouské měny majiteli níže na toku ležících papíren v Maršově I a ve Svobodě nad Úpou čerstvému nositeli šlechtického titulu Prosperovi Piette - Rivage s velkorysými plány na její využití. Také on ji zprvu využíval jako brusírnu dřeva na výrobu papíroviny pro potřebu svých uvedených továren. Už v roce 1908 nechal rekonstruovat vodní náhon včetně nového betonového jezu označeného letopočtem a svým typickým logem - monogramem ze dvou zrcadlově spojených iniciál P. Již staří latiníci prý znali karmické úsloví „Quem fata pendere volunt, non mergitur undis". Moje babička si to překládala jako - koho mají pověsit, ten se neutopí. Mnohokrát vyplavená brusírna 14. září 1919 až na kamenné zdivo totálně vyhořela. Moderně smýšlející podnikavý továrník Piette ji s využitím zbytků hlavní budovy záhy obnovil a podle návrhu prováděcí liberecké stavební firmy L. Bill & Co. s pobočkou v Trutnově zde zřídil elektrárnu osazenou dvěma Francisovými turbínami s aktuálním čp. 165. Od roku 1921 díky dostatečnému spádu řeky byl k pohonu papírenských strojů vedle dosud užívané síly vodního toku a parních strojů využit i vlastní elektrický proud. Dodnes funkční objekt včetně náhonu je v současné době označován jako „Malá vodní elektrárna Maršov III." Má částečně zrekonstruovanou fasádu a hydraulikou vybavený jez. Svým aktuálním výkonem 305 kW pokryje roční spotřebu asi 400 domácností. Na místě bíle omítnuté zděné provozní budky je dnes novostavba útulného rodinného domku čp. 232.
Nepublikováno
