Veškerý grafický, textový a jiný obsah či součást těchto stránek je předmětem autorského práva ve smyslu Autorského zákona č. 121/2000 §11.
Několik horských městeček se Sněžkou za zády je navzájem spojeno předivem podobných osudů. Ať již je to dávná hornická historie, či pozdější dřevařské intermezzo, nebo současná pověst zimních sportovních středisek. V případě Pece pod Sněžkou a polského Karpacze je to i majestát královny pohoří v městském znaku.
Foto Lubor Kotek
Pec je městem teprve od 1. 1. 1987 a Sněžka na jejím novotou zářícím znaku je znázorněna symbolicky typickým trojúhelníkem. Sousedé ze severní strany hor přišli na nápad přihřát se na výsluní její slávy podstatně dříve. Matka hor na znaku Karpacze, je v souladu s dobovým vkusem první poloviny 20. století, vyvedena velmi realisticky i se stavbami na vrcholu v záři vycházejícího slunce. Přesně taková je i na výtvarně zdařilé /heraldici ať mi prominou/ plaketě z roku 1933. V té době se kolébka „laborantů", jejichž cech proslavil krkonošskou alternativní medicínu, již dávno změnila ve vyhlášené středisko zimních sportů. Jméno mladého muže, který nablýskanou měděnou plaketu získal za 3. místo v běhu na lyžích při mistrovství Slezska, upadlo v zapomnění. Stejně tak se už asi nikdo nedoví, jak se ocitla mezi duhovými kuličkami, kudlou zvanou rybička a špačkem z pružné akátové větve v uzlíku německého školáka Rudiho, z malé podkrkonošské vísky na druhé straně hranice, na Trutnovsku. A jen on ví, co jej vedlo k tomu, že ji to sychravé listopadové ráno roku 1946, kdy odjížděl vstříc neznámé budoucnosti v nové vlasti, vtiskl do ruky svého malého českého kamaráda, kterého ztrácel stejně rychle, jako se s ním seznámil. Tomu českému klukovi bylo sotva pět roků a ničemu tenkrát nerozuměl. Byl jsem to já.
In: Antipády/Poznámky k životopisu; Krkonoše - Jizerské hory 1995/9