Při pohledu na stále větší plochy vymýcených lesů na hřebenech Krkonoš, nelze nesrovnávat tuto situaci s dávnou historickou paralelou, kdy lidská dravost a bezohlednost k přírodě významnou měrou přispěla k zásadní změně ve skladbě zdejších lesů. Mám na mysli těch víc než čtyřicet let drancování koncem 16. a začátkem 17. století. Rozsáhlá pásma Krkonoš měl již v 1. pol. 16. stol. v zástavě horní hejtman Kryštof z Gendorfu, majitel Vrchlabí, báňský odborník a poradce Ferdinanda I., za něhož se v Krkonoších jednak pilně dolovalo, jednak bylo zřízeno nespočet hamrů na zpracování rudy. Obě tyto činnosti spotřebovaly velké množství dřeva, které bylo všude na dosah ruky. S největší pravděpodobností byl právě tento ziskuchtivý Korutanec otcem myšlenky zásobovat krkonošským dřevem rovněž "největší a nejdůležitější klenot všeho království" - Kutnou Horu.
Krkonošské lesy
Produkce stříbra z kutnohorských nalezišť, která během celého 16. století představovala průměrně 30q ročně, byla zdrojem bohatství a politické moci českých králů již od doby Přemyslovců. Ohromné množství dřeva bylo potřeba nejen pro chod dolů /výdřeva, důlní zařízení, pálení ohněm/, ale i na výrobu dřevěného uhlí pro hutě, které se pálilo v milířích na okolních panstvích a jehož doprava přišla ročně na 10 000 kop grošů. Lesní plochy ve vnitrozemí Čech se tak radikálně zmenšovaly, což vedlo již Karla IV., aby se ve své Maiestatis Carolina pokusil o formulaci zákona na ochranu lesů. A je dějinným paradoxem, že právě v době celoevropského zhroucení těžby drahých kovů vlivem jejich dovozu z Ameriky, v době částečné stagnace i v samotné Kutné Hoře, způsobené nutností pronikat do větších hloubek, byl po několikerém jednání na zemském sněmu oficiálně vyhlášen patentem Maxmiliána II. z roku 1567 projekt dopravy krkonošského dříví po Úpě a Labi až do Starého Kolína. Přestože byly vynaloženy značné prostředky na splavňování zdejších řek /čištění řečiště od kamenů, úpravu jezů, stavbu nádrží a hrablí/ zdržoval dřevařskou konjunkturu nedostatek odborníků na kácení dřeva, plavbu a její kontrolu. Kryštof Gendorf, a po jeho smrti císařský trutnovský lesmistr Kašpar Nuss z Rigersdorfu, povolávali proto zkušené dřevaře z Alpských zemí, Tyrol, Korutan, Štýrska a Solnohrad. Již v dubnu 1566 přijeli tyrolští dřevařští mistři Hans Gauden a Paul Laghner, aby navrhli způsob těžby, zpracování a dopravy dřeva. V témže roce bylo započato rovněž s rozsáhlými úpravami toků. Na první mapové skice Krkonoš vydané Bayermannem roku 1568 jsou vyobrazeny dvě nádrže - klauzy - na Malé Úpě a v Obřím dole. Z jedinečného pramene, kterým je Hüttlova trutnovská kronika, se dovídáme, že v téže době byla postavena klauza pod Černou horou severně od Janských Lázní a dřevěný smyk /žlab/ na dopravu dříví z Černé hory do Úpy. Mnozí odborníci se domnívají, že od německého názvu těchto smyků - Riesen, kterých tu byla spousta, mají Krkonoše své německé jméno - Riesengebirge. K těžbě dřeva používali dělníci většinou pouze seker. Kmeny se zpracovávaly na t.zv. špalky v délce 2 - 4 m, aby je bylo možno dobře plavit i upravovat na důlní vzpěry. Ve Starém Městě u Trutnova byly vybudovány hrable, kde se špalky počítaly. Za každých 1 000 ks, což je zhruba 75 plnometrů dřeva, bylo vypláceno asi 20 zlatých. Vzhledem k mimořádné důležitosti celého podniku, musely veškeré soukromé zájmy ustoupit stranou. Kutná Hora velmi ostře postupovala vůči vrchnostem a městům, které plavily po Úpě a Labi dříví k vlastní potřebě. Sám císař pohrozil svým patentem z roku 1568 každému, kdo by jakýmkoliv způsobem bránil plavbě dřeva nebo toto zcizoval. Přes všechna přísná opatření se během téměř 150 km dlouhé cesty ročně 20 - 30% dřeva ztratilo. Vysoká a bezohledná holosečná těžba pohltila větší část kvalitních smíšených porostů. Rozsáhlé vymýcené plochy nedovolovaly zmlazení stinných dřevin, zejména jedlí a buků a z holých srázů prudké deště smývaly půdu. Komise kutnohorských dolů spolu s místními lesníky konstatovala tento fakt ve své zprávě z 23. září 1609, psané v Pardubicích, jako katastrofální a doporučila přenést těžbu do Orlických hor. Při zahájení těžby v roce 1610 se tam přestěhovala i většina dřevařů z Krkonoš. Z rozsáhlých archivních dokladů lze vyvodit, že v letech 1567 - 1610 bylo v trutnovských lesích vytěženo pro Kutnou Horu 700 000 sáhů, to je asi 1,5 milionu krychlových metrů dřeva, což je bezesporu kvantitativně nejvyšší stupeň těžby v Čechách v té době. Komisaři, kteří prohlédli pěšky i koňmo převážnou část východních Krkonoš usoudili, že zde bude možno znovu těžit nejdříve za 80 let. V roce 1614 tento svůj odhad opravili na 80-100 let. Uvážíme - li, že v té době neznali imise, kyselý déšť, kontaminovanou půdu, degenerovaný genetický fond dřevin a spoustu jiných negativních faktorů naší civilizace, je to i pro nás výrazné varování.
In: Svoboda forum 28 (13. 8. 1990) - Střípky z dějin VII