Freiheit

Letošní nanicovatá houbařská sezóna, zapříčiněná suchem v letních měsících se projevila i na nejnavštěvovanějším houbařském webu nahouby.cz, kde i největší bouráci, prsící se pravidelně plnými přepravkami nasbíraných hub, vkládali fotografie dozrávajících brusinek, berušek a slimáků, večerních červánků či zlatého kapradí. Ty tam jsou bohatýrské nálezy našich dědů z úvodního obrázku. Když začátkem září přece jen trochu zapršelo, bouchly ve mně ještě před novoluním saze a v nezlomné víře v kouzelnou moc měsíce jsem v těch dvou týdnech do letní rovnodennosti, kdy slunce přechází ze znamení Panny do znamení Vah a Krakonoš otevřel svou štědrou náruč dokořán, podnikl několik houbařských vycházek do nejbližších lesů.

První úlovky hřibů smrkových, kovářů a křemenáčů z vláhonosných travnatých lesních okrajů vystřídaly později jednotlivé růžovky, bedly a lišky, především však hřiby hnědé i z hloubi lesa. Nikdy jsem neměl potřebu nasbírané houby počítat nebo vážit. Je to vždy ošidné a neobjektivní. Drobných houbiček se do košíku vejde „nepočítaně", větších plodnic jen několik. Navíc můj „důchodcovský" košík nasbírané množství nemilosrdně limituje. Neopupínkuju se, když ho nenasbírám plný - i když právě tak to mám rád a velice, velice nerad se vracím s prázdnou. Není zrovna příjemné vysvětlovat potkávaným kolegům na lovu, že jsem byl teprve sázet. Zpravidla ale nikdy nesbírám víc. Ostatně donáškou houbařova práce nekončí a zpracovávat pověstné metráky, nasbírané za pouhou „hoďku", není žádný med. Tentokrát jsem si však své nálezy alespoň zdokumentoval, včetně toho posledního z nehoubařského nedělního výšlapu na Rýchory s kamarádem PK, kdy jsem nemohl nesebrat aspoň těch pár kousků při cestě. A protože vím, že takovou krávovinu by mi nikde neotiskli, tak i přes obvyklé zvyklosti - šup s nimi na web. Žádnou ješitnost v tom nehledejte. Prostě se rád podělím.