Málokterý z kluků mé generace, pamatující hlučné parní lokomotivy se závojem jisker u dýmajícího komína, si nepřál být jednou strojvůdcem. A jen opravdu nemnoha zdravým, bystrým a spolehlivým se to podařilo. Mašinfíra byl odjakživa pan Dráha, opravdová šlechta mezi ajznboňáky, i když nosil stejnou uniformu jako poslední šíbr, vechtr nebo koloťuk. S úctou k němu vzhlížel i hajcr, jediný parťák v ohnivé kuchyni na mašině. A málokterá profesní organizace se může pochlubit téměř stodvacetiletým trváním jako současná Federace strojvůdců České republiky, založená 7. dubna 1896 s názvem Spolek strojvůdců v Praze ústících drah, přejmenovaná ještě téhož roku na podzim na Spolek strojvůdců v Čechách. Nejméně čtvrt století před tím se už fírové slučovali v různých podpůrných spolcích pro případ nemoci, invalidity nebo stáří.
Umouněná šlechta
Po pádu Rakouska - Uherska přešel Spolek plynule do nové Československé republiky a v roce 1921 byl přejmenován na Federaci strojvůdců, kterých bylo např. v roce 1926 systemizováno už víc než 7 000. V železniční stanici Trutnov situaci poněkud zkomplikovalo poválečné koketování pohraničních oblastí obývaných německým obyvatelstvem s připojením vyhlášené provincie Deutschböhmen s hlavním městem v Liberci k tak zvanému Německému Rakousku. Právě proto byl do důležitých funkcí většiny státních organizací včetně ČSD postupně delegován český (nebo aspoň k ČSR loajální) personál. Ustavující schůze místního odboru obnovené federace byla uspořádána teprve 19. ledna 1922 v hotelu „Hamburg", dnes známém jako restaurace No. 1. V roce 1929 se všichni trutnovští členové nechali vyfotografovat na reprezentační tablo, kde se jich sešlo neuvěřitelných 77. Parní trakce skončila na českých kolejích v roce 1980, ale i moderní motorové či elektrické stroje někdo (zatím) řídit musí, i když kabiny těch nejnovějších připomínají spíš elektronikou vybavené miniaturní kanceláře. Dávní strojvůdci, kterým se od dob jistého Vůdce začalo říkat spíš strojvedoucí, ti bájní rytíři ocelových ořů našeho dětství, vedení legendárním Frantou Příhodou z balady pánů Voskovce a Wericha, žijí už jen v nostalgických vzpomínkách a v evergreenech Johnnyho Cashe a jiných Greenhornů.
Nepublikováno