Napjatě očekávaná výpravná publikace Příběhy Luční boudy, vydaná ve stejné úpravě a od téhož autora jako nedávná Erlebachova bouda Správou Krkonošského národního parku, ještě voní tiskařskou černí a dokonale zastínila tematicky podobný, avšak poněkud jednostranně pojatý a polygraficky nesrovnatelný paperback Die Wiesenbaude německého vydavatele z minulého roku. Emeritní ředitel Krkonošského muzea ve Vrchlabí Miloslav Bartoš se svou příslovečnou pečlivostí shromáždil a poutavou formou popsal všechna dostupná data z historie i současnosti krkonošské nejstarší, největší a nejznámější hřebenové boudy, včetně značného počtu dobových ilustrací, které jsou i pro zasvěcené čtenáře v mnoha případech zajímavou novinkou.
Bouda na Bílé louce
Mnoho dalších podružných a nepodstatných ilustrací se do knihy pochopitelně nevešlo. Zejména sběratelé drobných kovových ražeb a odznaků by jistě mohli nabídnout k zmiňovanému spolku Veselá mysl, k tradičním turnerským slavnostem či lyžařskému Májovému závodu dostatek exemplářů k publikování. Nemluvě o turistických přívěscích a plechových štítcích na hole. Mezi všemi těmi propracovanými a naleštěnými suvenýry, z nichž zvláště některé honosné odznaky jsou zdobeny barevnými smalty, se jako ubohá Popelka ztrácí obyčejná účelová zinková známka na koupel o průměru 23 mm ze sbírky sběratelského kolegy Jiřího Resla z Norimberku, kterou pro potřeby hostů Luční boudy nechali razit předváleční majitelé bratři Bönschové. Její vzácnost je právě v té obyčejnosti, vzhledem k ní se jich nejspíš mnoho nedochovalo. Vedle známějších a početnějších nouzových mincí několika drobných nominálů hoteliéra Heinricha Pohla z obou vrcholových bud na Sněžce z dvacátých let minulého století je to zajímavý přírůstek do krkonošské regioální numismatiky, která na svůj souhrnný soupis stále čeká.
Nepublikováno