Freiheit

Letošní houbařská sezóna vrcholí a je na čase přinést nějaký ten košík s úlovky. Ty tam jsou doby, kdy jsme měli na zahradě břízy i borovice, jejichž kmeny každoročně obkličovaly šiky švarných kozáků v počtu větším než malém a z trávy svítili po dešti hnědými hlavičkami klouzci obecní. Jen čarodějné kruhy z trsů třepenitek svazčitých značkují místa tlejícího systému kořenů kolem travou zarůstajících pařezů. Možná v nich za měsíčních nocí tančí divoženky opravdu své vábivé tance. Za „masem chudých" je však nutno vyšlápnout do kopce za chalupou, který je rok od roku větší. Kraví vrch nad Svobodou má na vrcholové kótě úředně sice stále jen svých umrněných 681 metrů nad hladinou Baltského moře, přesto je to víc a víc to klukovské „Monte Bú", budící aspoň názvem velehorskou iluzi. Vysupět na hřeben zabere mnohem víc času než loni. Jedinou útěchou je, že to určitě jde líp, než napřesrok. A díkybohu i Krakonošovi, že ještě vůbec.

A když kruhy, tak kruhy. Pohled na košíček z ptačí perspektivy je taky čarovný.

P. S.

Televizní rosničky již několik dní věští příchod studené fronty a sníh. U nás na horách v tuto dobu nic neobvyklého. V pondělí 20. října jsem tedy využil krásné, teplé a slunečné podzimní odpoledne k oficiálnímu zamknutí revíru. Les se mi opět bohatě odměnil vrchovatým košíkem. Každý úlovek si pochopitelně nefotografuji, protože se mi poslední dobou zdají nerozlišitelně stejné. To si nestěžuju. To se vytahuju. Tak (snad) zase za rok.

Nepublikováno