Freiheit

Nenápadný nedatovaný odznáček, zaregistrovaný ve sběratelských nabídkách na internetu až v „daleké" cizině na Slovensku, mi připomněl jednu společenskou událost z hloubi minulého století. A hned mi blesklo čím dál víc selhávající pamětí - tam jsem přece byl! A nejen to, stál jsem i u toho, když se návrh na odznak rodil. Na bombastickou letní slavnost v Janských Lázních si už dnes málokdo vzpomene a zařadit ji do konkrétního roku je problém i pro pamětníky, kteří si ji jakžtakž vybavují. Autorství zapomenutého odznaku je zahaleno tajemstvím docela. Nebudu zbytečně napínat. Na podobné věci měl tenkrát na naší mezi monopol můj tehdejší vrstevník a kamarád, všestranný výtvarník Alfred Landgraf, který se oficiálně živil jako učitel na základní škole. Nejprve v Mladých Bukách a posléze ve Svobodě nad Úpou. Probděli, prochodili, prodiskutovali a prohádali jsme se mnoha nocemi a u mnoha nápadů jsem mu asistoval i při jejich praktické realizaci.

Prosluněná obnovená kavárna hotelu Bellevue s křišťálovými lustry z Kamenického Šenova, zakázkovým mobiliářem a velkoplošnou netkanou barevnou tapiserií od sester Kašpříkových nazvanou Commedia dell arte. Vlevo u dveří je dřevěná interiérová plastika, kterou vymyslel přímo hlavou Fery Landgraf a vlastnoručně předníma nohama vytesala moje maličkost.

V Janských Lázních to byla třeba rozměrná dřevěná plastika v kavárně hotelu Bellevue, rekonstruovaného zgruntu v období 1968 -1970 nebo intarzie s koníčky ve výloze tamtéž, dnes už bez koníků a barbarsky zatřená hnědou barvou. Dřevěná příčka s plechovými výplněmi s autogenem vyřezanými siluetami pražských architektonických dominant v kavárně hotelu Praha, naší oblíbené Astorce, které vládl Václav Rezek, už taky dávno vzala za své. Janskolázeňský Zpravodaj, úzký sešitek s průčelím Kolonády na titulu, překopírovaným na pérový film z mé rodící se sbírky pohlednic, vycházel od roku 1974, než ho nahradila současná Fontána. Stejný prvek zdobil i janskolázeňské oficiální plakáty. I na didaktických panelech po „sametu" neuváženě zrušené Síně tradic ve svobodské škole bylo několik (dost) dokumentů z archivu „anti", přefocených Feryho kolegou Standou Ondráčkem. Dřevěná plastika k založení trutnovského pivovaru s bájným Gambrinem sedícím na sudu, která stále visí na svém místě u nás na chalupě, se stala ústředním motivem povedeného plakátu I. pivovarského plesu. V naší nesourodé dvojici jsem byl ten na černou práci. Bláhově jsem se domníval, že drobná zrnka hvězdného prachu ulpí i na mém kabátě a nebylo mi to proti srsti. Co jsem se jen natočil železným kolem tiskařského lisu, podomácku upraveného ze starého ručního mandlu, zatímco Mistr vytíral a vkládal plechové desky na drobnou autorskou grafiku. Novoročenky, navštívenky, exlibris i volné grafické listy, tvořené „Ferunkou" metodou suché jehly i leptu, mě svého času stály mnohdy stejně energie jako má živitelka truhlařina. Kousíček tombakového plechu na jehle s motivem zalitým umělou pryskyřicí, jakých v té odznakům všeho druhu zaslíbené epoše chrlilo družstvo Znak Malá Skála statisíce - a kolik asociací dokáže vyvolat! Mánie všecko si zdokumentovat přišla s rozvojem reprodukční techniky a poměrně slušným fotoaparátem téměř v každém mobilu bohužel až mnohem později. Lidská paměť za uplynulé půlstoletí, nahuštěné přemírou zbytečných informací, zaznamenává jen stále častější a větší mezery. S určitostí si vzpomínám jen, že odznak byl vyroben v celé škále barevných odstínů, jak bývalo dobrým zvykem. Ať si sběratelé užijí! Stejně se v té prašivé době nedalo dělat nic jiného než věnovat se koníčkům. Jednoduchou matrici by dnes pomocí grafického programu svedl na PC každý školák. Tenkrát to však znamenalo „růčo - fůčo" obtisknout jednotlivá písmenka z archu propisotu, jedné z mála dostupných vymožeností amatérské tiskařiny, což vyžadovalo „mít oko" pro vyváženost mezer i celkovou kompozici. Nejužívanější písemný font Gill Sans je i ve zmenšení a pod vrstvou pryskyřičného laku dobře čitelný a uplatnil se i na propagační skládačce s fotografiemi autoveteránů. Název o hledání ženy prakticky za vším, zaujal prý Alfreda v populárním magazínu A - Z natolik, že jej do názvu celé akce doslova propašoval. Pro podrobnější informace jsem se chtě nechtě musel přece jen ponořit do studia dobového tisku v badatelně okresního archivu v Trutnově. V týdeníku Krkonošská pravda z 11. června 1968 jsem našel sloupek dopisovatele Stanislava Ondráčka, ze kterého vyjímám podstatné. Správce kulturního a společenského zařízení Československých státních lázní Arnošt Šourek se rozhodl tímto netradičním způsobem pojmout zahájení lázeňské sezóny toho slibně začatého roku s tragickým koncem. Organizátor s velkorysými plány krátce nato po vpádu spojeneckých vojsk emigroval s celou rodinou na západ. V sobotu 8. června ve 14 hodin zahájil slavnost zkušený vojenský pilot major Bohumil Rejhon okružním letem vrtulníku Mi-4 z letištní letky v Hradci Králové nad Janskými Lázněmi, vrcholícím historicky prvním přistáním helikoptéry v místě, ze které náznakově vystoupila femme fatale, okouzlující Dagmar Dvořáčková, televizní hlasatelka provázející celým programem. To už se začaly sjíždět historické automobily z Prahy a Pardubic. Jejich majitelé byli za úspěšné dokončení cílové jízdy odměněni mimo jiné i sadou zmiňovaných odznaků. V té vážnější večerní části programu v lázeňské kolonádě vystoupili přední maďarští umělci: klavírista László Baranyai, violoncellista Csaba Onczay, sopranistka Márta Nagy a barytonista Csaba Otvös. Následovala estráda, ve které se vystřídali zpěvák Jiří Vašíček s populárním hercem Karlem Effou, Marie Vršecká, Jindřich Narenta a řada dalších. K tanci i poslechu hrál orchestr Lunet Trutnov za řízení kapelníka Šimůnka. V neděli dopoledne pokračoval program besedou s účastníky ZOH v Grenoblu. Nedávné zahájení lázeňské sezóny bylo díky krásnému počasí taky velkolepé, stejně jako celá řada předešlých ročníků. Nevzpomínám si, že by však někoho znovu napadlo vydat k té příležitosti trvalou památku ve formě odznáčku.

Zleva pracovnice janskolázeňské pobočky cestovní kanceláře Čedok Věra Ježková - Urbanová, výtvarník Alfred Landgraf, hlasatelka ČST Dagmar Dvořáčková a vojenský pilot major Bohumil Rejhon

Nepublikováno (děkuji všem, kteří mi v pátrání pomohli)