Jako post skriptum k předešlému článku Cherchez la femme se vzpomínkou na kamaráda Feryho Landgrafa (1941 - 1978) bych rád připomněl i jeho opomíjenou a méně známou tvorbu malířskou, protože jeho abstraktně pojatých obrazů se asi mnoho nedochovalo. Většina majitelů je považovala jen za jakýsi módní výkřik amatérského umělce okresního formátu a během let vyměnili originál spojený s konkrétním prožitkem za neosobní reprodukci z obchodního domu Ikea. Nebo v lepším případě za nějakou rodinnou fotografii. Jediný obraz, o kterém vím, že z nostalgie stále visí místo obvyklé madony s Jezulátkem v ložnici jedné nejmenované chalupy, se mi podařilo kdysi vyfotografovat.
Je to poměrně rozměrné dílo malované akrylem v kombinaci s práškovým bronzovým pigmentem na masivní dřevěné desce, orámované prostou bílou lištou. Včetně rámečku měří tento dost neobvyklý formát 120 x 58 centimetrů. Autor jej v roce vzniku 1965 nazval Milenci. Stejně dobře by se však mohlo jmenovat Manželé. Nebo Jing a jang, Muž a žena, Adam a Eva, Kráska a zvíře, Země a voda, Plus a mínus, ale třeba i Velké jsoucno sublimuje do nekonečna. A také úplně jinak. Však víme, jak to v takových případech u obrazů chodí. Nikdy jsem neměl možnost slyšet vyjádření fundovaného kunsthistorika, ale pro majitele by se ani v případě absolutní negace, totálního zavržení a opovržlivého úšklebku určitě nic nezměnilo. Důležité jsou přece osobní pocity a citová vazba, buď k autorovi, nebo k jeho práci, nejlépe k obojímu. Věřím, že stejně tak stojí někde u někoho v obýváku Feryho panáci á la Alberto Giacometti, přestože nesnášejí vedro a smrdí. Fery tenkrát experimentoval v provozovně místního podniku Dehtochema a drátěné kostry vysokých štíhlých postav omotané obinadlem máčel v roztaveném asfaltu. Výtvarný efekt byl zaručený a iluze dokonalá. Až na zmiňované nedostatky. Dělal jsem mu k nim masivní dřevěné soklíky a právě pro tu nelibou vůni jsem si žádnou sošku nevyžádal, ačkoli se mi líbily. A když už si tak na odkazu dávného kamaráda, který se objektivního zhodnocení svého uměleckého díla nedočkal, ohřívám hlavně svoji polívčičku, nemohu vynechat ani mou celoživotní lásku - Krakonoše. Z původního návrhu pro KRNAP na závěsný suvenýr z Krkonoš, tvořený různě velkými dřevěnými ploškami s raznicemi vypálenou siluetou Ducha hor navlečenými na provázku, zůstala jako vedlejší produkt pouze hlavička použitá jako logo na úředních písemnostech Krkonošských papíren. V té době stál na svobodském náměstí Svornosti v místě dnešního parkoviště u bowlingu Měšťanského domu i velký nápaditý poutač prosperujícího podniku Krpa, také z Landgrafovy návrhářské „dílny". Kdo ví, jestli se zachovala aspoň jeho fotografie. Pedagogickou stopu učitele Alfreda Landgrafa v regionu pod Rýchorami snad někdy zhodnotí jeho žáci. Kdo jiný než já, by měl máznout trochu toho pozlátka na jeho pomyslnou bustu v nebeské síni slávy?
Nepublikováno
