Freiheit

Mezi světoznámé produkty tradičního drážďanského nakladatelství C. C. Meinhold & Söhne, založeného Carlem Christianem Meinholdem údajně už v roce 1777, patří na předním místě turistické průvodce a mapy. Oblast Krkonoš je zastoupena víc než hojně a pečlivě tištěné, přehledné a líbivé mapy z tiskárny Meinhold byly vždy velmi oblíbené a každá oblast se dočkala mnoha různých vydání ve všech možných velikostech a měřítkách. Detailní výřez z celkové turistické mapy Krkonoš v měřítku 1 : 50 000 byl kdysi vyjmut z některého populárního sešitového průvodce s řadou dalších mapových příloh. Zobrazuje vícebarevný litografický tisk centrální oblasti pohoří s nejvyšší horou Sněžkou, ohraničené Špindlerovým Mlýnem na západě a Malou a Velkou Úpou na východě. Jejím pomyslným středem, podle kterého se list jmenuje je oblast dnešní Výrovky (Geiergucke). Etymologie německého názvu významného místa v horském sedle na Staré slezské stezce spojující Království české se Slezskem dle některých pramenů už od 9. století je nejasná a nabízí hned několik legend. Všechny však souvisí s dávnými grenzjägry, celníky číhajícími na stanovišti s dalekým výhledem na pašeráky, kterými se hraniční přechody v minulosti jen hemžily. Jejich současní motorizovaní následovníci by si měli stokrát denně zopakovat „zlatý Schengen".

Právě jim je přisuzováno zaklení „zum Geier!", když je nenávidění chocholatí z úkrytu překvapili. Poetičtější pověst zmiňuje nešťastného pašeráka Georga Wenzela, přezdívaného Geierwanz, který v těch místech omylem zabil vlastní dceru, protože si ji spletl s jejím milencem, hraničářem. I toporný výklad, že se odtud celníci rozhlíželi, má své opodstatnění. Každopádně ekvivalent Supí nebo také Ostříží rozhled ve starších českých mapách byl později šťastně nahrazen libozvučnějším pojmenováním Výrovka. Jestli je jen náhodnou hříčkou osudu, že i jméno autora architektonického monumentu z let 1988 - 1990, trutnovského architekta Vokatého, má cosi společného s rozhlížením, nebo i k této skutečnosti přihlížela výběrová komise, zůstává tajemstvím. Roubený hotel Výrovka i vedlejší výcviková základna čsl. armády, nazvaná po generálu Havlovi Havlova bouda, souzněly v meziválečném období s okolním terénem určitě líp. Obě budovy bohužel nešťastnou náhodou vyhořely krátce po sobě v zimě 1946 - 1947. Strategické místo si s rozvojem turistiky už dávno před tím vybraly podnikavé dámy z rodiny Steinerů z Pece pod Sněžkou k prodeji jednoduchého občerstvení z přebytků domácího hospodářství a později i drobných upomínkových předmětů. Provizorní plátěný přístřešek záhy nahradila bouda z kamení zakrytá plochou stříškou nazývaná ironicky „Hotel Geiergucke". Matka Marie Steinerová a po ní dlouhý čas její dcera Anna Bönschová denně vynášely těžké krosny se zbožím, aby je od svítání do soumraku nabízely kolemjdoucím. Díky tomu se ocitly i na řadě historických pohlednic.

Nepublikováno