Freiheit

Helou, botičky do špičky,

helou, sako do flaštičky,

helou, figuru celou,

vysoce decentně pokroucenou...

Jestlipak si vzpomínáte, páskové a potápky z poloviny minulého století, na vtíravou pískanou melodii odposlouchanou ze zapovídané zápaďácké stanice Radio Luxembourg? Kdo z nás měl vůbec tušení, že je to pochod plukovníka Bogeyho, vzniklý už na začátku první světové války? Stala se rozšířenou a často parodovanou písní anglických vojáků v té druhé. Zpopularizoval ji ale jako svou ústřední melodii až oscarový hit anglo - americké kinematografie Most přes řeku Kwai, a tak ji oblíbený Laxík taky prezentoval. Rok po uvedení filmu do distribuce se promítal i na světové výstavě Expo 1958 v Bruselu a z chytlavé melodie se rázem stal světový šlágr. Tak se záhy také hrála i v mnoha podnicích Krkonoš, kam chodila tančit mladá generace. Domovský Bílý kříž v Janských Lázních nevyjímaje. Nikdo z nás tehdy nečetl knižní předlohu Pierra Boulleho, která se dočkala českého vydání až v roce 1964, ale teprve 209 000 výtisků z edice Máj v roce 1966 opravdu uspokojilo řady dychtivých čtenářů. O filmu nemluvě. Na ten jsme si mnozí museli počkat až do opožděné premiéry v českých kinech v roce 1998. Z doby pro Československo tak úspěšného Expa je nejen pohotová parodie nějakého hudebně nadaného českého koumáka Helou, vy přece račte znát, Brusel osmapadesát, Brusel, každý tam musel, ctěli ho vidět, děti i děd, ale i zažloutlá karikatura tří kamarádů z učňovské školy v Bystřici nad Pernštejnem, kde s námi, většinou vesnickými balíky ze všech koutů Čech a Moravy, bylo i několik ukázkových pásků z „Oltecu pod Špilasem" alias "štatlu pod Špénou". Díky těmhle několika Brňákům, kteří byli ve všech směrech minimálně o dudy Lollobrigidy napřed a učili nás „hókat pecky", jsem i já vstoupil do víru společenského života pod horami částečně připraven. Betálná hokna, fógli!

Poznámky k životopisu - nepublikováno