Když už, tak už! V rozcouraném prvním srpnovém týdnu zamířily už jednou nazuté boty z toulavé teletiny tentokrát na sever. Posádka se rozrostla o třetího člena a vůz jsme vyměnili za pohodlnější a novější model VW. Starobylá dolnoslezská města Złotoryja, Bolesławiec a Jelení Hora mají společnou nejen pestrou historii s množstvím architektonických památek a dalších turistických lákadel, ale i podstatnou skutečnost existence minimálně jednoho krámku Antyki. Nelze se tudíž divit, že byla jako korálky na šňůrce navlečena i na červené směrové lince palubní obrazovky GPS. Páni starožitníci měli podstatnou část nabídky zabalenou na velký víkendový bleší trh do Bytomi. Přesto se předháněli v ochotě a vstřícném jednání, i při zjištění, že jdeme spíš jen okukovat a sbírat informace. Mnozí čeští zamračení kakabusové, pro které je potenciální zákazník, i když už na první pohled insolventní, jen obtížný hmyz, by se museli ještě moc a moc učit, co je to podnikání. Aby si s vámi majitel jednoho starožitnictví sedl do auta a zavedl vás na druhý konec města ke konkurenci, to je věc v našich luzích a hájích nevídaná. V Boleslavci, městě vyhlášené keramiky, jsem poprvé viděl sedícího Krakonoše z porcelánu se značkou zdejší manufaktury. Na cenovce byla cifra, za kterou by se vyplatilo najmout dva Ukrajince, aby ho v horách chytili živého. Nic jsme nekoupili, ale zážitky z vyhlídkové jízdy prosluněnou krajinou s proměnlivým panoramatem krkonošských vrcholků na horizontu, jsou za všechny peníze. I to kafíčko v zahrádce útulné kavárničky jinak chutná, když nikam nespěcháte.
Medaile z polského tažení
Cestou jsme se trumfovali v chabých znalostech dějin projížděných míst a jako skvostnou tečku jsme si nechali živé a pulsující horské středisko Karpacz. A v něm, to byste fakt neuhodli. V uzounké uličce naproti Muzeu sportu a turistiky má již roky své království nekorunovaný panovník Aleksander, všestranný sběratel a znalec, který jen s těžkým srdcem musí občas taky něco prodat, aby měl na živobytí. Při každé sporadické návštěvě i s několikaletým intervalem mě srdečně vítá a zasvěceně nabízí vše, na co jsem se vyptával poprvé. Ve vitrínce už hodně dlouho má i porcelánovou medaili z Kowar, kterou připisuje dávno zaniklé porcelánce bratří Pohlů, kteří založili podnik se stejným zaměřením výroby i v nedalekém Žacléři na českém území, dnešní Keramtech. Bílá biskvitová medailička o průměru asi 45 milimetrů a hmotnosti 18,5 gramu byla lisována v roce 1922 při oslavách 60. výročí založení mužského gymnastického spolku a předávána při závodech v mnoha sportovních disciplinách. Při horní hraně má oválný otvor pro provlečení závěsné stuhy a po okraji výrazný barevný perlovec, v tomto případě zelený. Je známa i varianta s perlovcem zlatým a stříbrným. To odpovídá zlaté, stříbrné a bronzové medaili za umístění na prvním, druhém a třetím místě v každé disciplině. Jistý polský autor uvádí víc barevných rozlišení podle jednotlivých sportů (v drážďanském muzeu dokonce přiřadili zelenou konkrétně fotbalu) což se nezdá pravděpodobné. Letopočty 1862 - 1922 na lícní straně nahoře vymezují trvání spolku, jehož zkratka z velkých písmen MTV dominuje středu medaile. V němčině je to Männer Turn Verein. Domicil při spodním okraji - Schmiedeberg i. R. - nenechává nikoho na pochybách, že jde o dnešní Kowary. Na rubu jsou ve věnci z vavřínových a dubových ratolestí iniciály zastřešující tělocvičné organizace „Deutsche Turnerschaft" a její logo z do kříže sestavených čtyř velkých písmen F, značících frisch, frei, fröhlich, fromm. V překladu je to svěží, volný, radostný, zbožný. Bohužel žádná značka výrobce, jako je to u kvalitních porcelánových medailí z míšeňské produkce. Továrně na porcelán Heinricha Pohla a jeho dědiců v Kowarech, kterou v následujících letech koupil německý koncern Rauschert, lze uvedený exemplář přičítat v podstatě pouze z logiky věci. I když porcelánek s podobně zaměřenou výrobou bylo v blízkém okolí více.
Nepublikováno