Freiheit

Tak jako se u nás v Úpském údolí až do nedávna tradovalo, že aspoň jeden člen z každé rodiny někdy pracoval, pracuje nebo bude pracovat v papírnách, těžko byste v Žacléři hledali mužského, který v životě nefáral v dolech. Proto jsou osobní fárací různě tvarované známky havířů s čísly jako základní registrační prostředek na tabuli v cáchovně každého dolu všeobecně známé. O těch ale řeč nebude. Každý sběratel mincí mi dá jistě za pravdu, že má někde v šuplíku i několik kulatých plíšků, které se tváří jako mince, ale mince to nejsou. Jde o účelové známky, žetony i nouzová platidla, které se v posledních letech s přibývající odbornou literaturou a dostupnými informacemi na internetu, staly módním sběratelským oborem. Jsou vyrobeny většinou z obecných kovů a patří k poměrně častým nálezům hledačů s detektory, kteří bez aktivní spolupráce s muzei jen drancují archeologické památky. Když dosloužily, nebyl nijak zvláštní důvod je schraňovat, jejich náklad býval proti běžným oběhovým platidlům nepatrný, počítaný řádově ve stovkách, výjimečně tisícovkách kusů, a tak není div, že se jich v některých případech zachovalo velice málo. To je nejspíš i případ několika účelových známek užívaných prokazatelně v žacléřském uhelném revíru.

Přestože o několik století starší ražby důlního podnikatele a pozemkového majitele rozsáhlých držav ve východních Krkonoších, horního hejtmana českého krále Ferdinanda I., korutanského šlechtice Kryštofa Gendorfa z Gendorfu a jeho následníka Viléma Miřkovského ze Stropčic jsou od 16. století mnohokrát popsány v české i německé numismatické literatuře - naposled například v půvabném Gendorfově medailonku vrchlabskou autorkou Eliškou Pilařovou v 1. díle výpravné publikace Poklady Krkonošského muzea vydané Správou KRNAP - mnohem novější uvedené známky jsem v dostupných zdrojích nikde nenašel. Československá numismatická společnost iniciovala sice už v roce 1986 velkorysý celostátní projekt soupisu regionálních ražeb jednotlivých okresů. Jedna z nejmenších poboček společnosti v Náchodě jen díky svým nesmírně pracovitým členům, dnes již bohužel zvěčnělým, Theodoru Lokvencovi a Oldřichu Šafářovi, vydala svůj soupis už v roce 1997. Na ražbách okresu Trutnov pracoval před svým skonem Jiří Matějka z Vrchlabí, ale oficiálně dosud nic vydáno nebylo. Nic jsem nenašel ani v početných článcích neúnavného propagátora účelových známek pana Zbyňka Likovského a jeho stálé spolupracovnice Ivy Světlé - Dubské. Jedinkrát je zmiňuje německý autor Peter Menzel v katalogu účelových známek s německým textem, avšak bez jakýchkoliv bližších údajů, postrádajících dokonce i vysvětlení zkratky vydavatele. Je tedy nejvyšší čas je vytáhnout „na den", jak říkali staří havíři, protože informace jsou cenná komodita, ale podle nejnovějších trendů se mají především sdílet. První publikovaný exemplář je ražená známka z mosazi o průměru 25 mm s nápisem Schatzlarer Kohlen - Werke (Žacléřské uhelné doly) na líci a hodnotou 1 Kg. Öl na rubu. Svým provedením odpovídá druhé polovině 19. století, což jen potvrzuje domněnku, že sloužila při vydávání řepkového oleje do tehdy ještě používaných důlních lamp, tak zvaných sicherek, pro přesnou evidenci jeho spotřeby. Je to sice jen dohad, protože žádný jiný případ podobného využití pro srovnání neznám. Kdyby se jednalo o jedlý potravinářský olej, byl by vydavatelem nejspíš nějaký konsumní spolek nebo bratrská pokladna. I taková možnost je však ve hře. Ještě tajemnější je řada dosud neurčených poloanonymních známek ražených střídavě z poniklovaného zinku a z mosazi s hodnotovou číslicí 10, 20, 50 a 100 bez dalšího upřesnění na rubu a jednotnou zkratkou vydavatele W. B. A. V. na líci. (Za upozornění na hodnotu 100, která se údajně vyskytuje v soukromých sbírkách sběratelů nejčastěji, děkuji panu Markovi Cajthamlovi z pobočky ČNS v Chomutově, znalci problematiky účelových známek, zároveň s díky za konsultaci a cenné informace). Minimálně pozorní čtenáři několika publikací a početných článků regionálního montánního badatele Václava Jiráska z Trutnova vědí, že uvedená zkratka značí Westböhmischer Bergbau Actien Verein neboli Západočeský báňský akciový spolek založený v roce 1875 ve Vídni, který převzal i otevřel řadu dolů především na Plzeňsku, ale i na mnoha dalších lokalitách v Čechách, na Ratibořsku, ve Slezsku a od let 1896 - 1898 až do konce druhé světové války vlastnil i doly v Žacléři. (Pochopitelně s výjimkou správní episody v době odtržení Sudet od ČSR). Od roku 1918 sídlila jeho správa v Ústí nad Labem a posléze ve Zbůchu u Plzně. Je znám i pod českou zkratkou ZBAS. Kotoučky o průměrech 19, 21, 23 a 25 mm, ražené v případě liché hodnotové číslice z niklu, přesněji z poniklovaného zinku a sudé z mosazi mají jako jedinou ozdobu drobný perlovec po obou stranách obvodu a po jedné hvězdičce nad a pod písmeny zkratky. Žádný další údaj ani značka ražebny, takže o jakékoliv přesnější identifikaci se lze jen dohadovat. Mohly sloužit mnoha notoricky známým i dosud neznámým účelům. Ať již jako peněžní známky pro zaměstnance k nákupu zboží v podnikových prodejnách, k úhradě jídla v závodní jídelně, mohly být součástí mzdy, prémií, poukázkou na deputát - možností je celá řada. Podle statistik jsou tyto webové stránky poměrně často navštěvované, a tak se živím nadějí, že tento „průkopnický" text nezanikne jako ojedinělý výkřik do tmy. Vyzývám všechny případné čtenáře, kteří mohou k uvedené problematice cokoliv konkrétního připojit, aby odložili ostych a své poznatky mi přes kontaktní adresu poslali. Sdělená radost je dvojnásobná radost. Stejně tak je to s vědomostmi.

Nepublikováno (Upraveno In.: Numismatický časopis 5,6 - 2016)